Neplodnost. Adopce. Nevěra.

Témata, která se v mém okolí objevují čím dál tím víc. Neplodnost, adopce, nevěra. Možná by mě to mělo vyděsit, možná bych se nad tím měla víc zastavit a možná to taky není moje věc, tudíž bych to měla nechat plavat. 

Polemizování ještě nikdy nikoho nezabilo a když už jsem na to narazila i v knize Pohodlné lži od Randy Susan Meyersové, tak jsem se rozhodla tomu věnovat několik řádků.

Nejprve bych chtěla říct, že jsem neskonale šťastná, že jsem se do této doby osobně nemusela ani s jedním z témat potýkat. Pouze o nich slyším nebo čtu. A opravdu nezávidím. Chvilku se zastavím a zamýšlím se nad tím, co já bych asi v dané situaci dělala. Nikdy to nemá pevný závěr a já jsem vlastně ráda, že o tom mohu pouze přemýšlet.

Nedokážu si představit, co se odehrává v hlavě lidí, kteří by tolik chtěli dítě a nejde jim to. Ve většině případů to jsou lidé, kteří jsou tak strašně hodní a děti tak milují, že to prostě můj mozek nepobírá. Jak to? Proč zrovna oni? Co komu kdy udělali?

Jsem spíše ten typ člověka, který hledá všechny možné různé důvody a který připouští vícero možných pohledů, výsledků a cest. V hlavě mi v tomto případě zní verze, že to tak prostě má být. Ten člověk si tím projít má, kdysi v dávných dobách si to tak určil a proto to tak prostě je. Má mu to v tomto životě něco dát, něco přinést a má ho to posunout někam do jiné úrovně myšlení a uvažování.

Ve výše zmiňovaném díle se jedná o mladý pár Caroline a Petera. Oba jsou pracovně vytížení a rozhodnou se dítě adoptovat. Chtějí to opravdu oba? Je to přání každého z nich, věnovat svůj veškerý čas jednomu dítěti a vlastně tak muset opustit svoji práci? Oba svoji práci milují, milují se navzájem a milují i své adoptované dítě. Přesto tomu jeden z nich neobětuje vše, tak jak by se čekalo. Je to potom špatně? Když se o dítě stará více chůva než rodič?

Dalším zajímavým tématem v knize je příběh Tiy. Mladá dívka, která se zamiluje do ženatého muže a která s ním otěhotní. Protože si prochází složitou životní situací, kdy jí umírá maminka a partner ji opouští, rozhodne se dítě donosit a dát ho k adopci. Možná situace, kterou na první pohled odsoudí spoustu lidí. Když už otěhotněla, tak proč si to dítě nenechala? Vždyť to je jen její dítě, její volba, její potomek? Ale na druhou stranu, kdyby své dítě nedala k adopci, tak by právě ti další rodiče neměli možnost se starat o dítě, které si tolik přejí. Jaké východisko je nejlepší? Jen si to představte. Jste mladá žena, která nemá rodiče, partnera, je bez bydlení, práce nejistá a zjistíte, že jste v jiném stavu. Co bude pro Vás nejlepší řešení? Bez ohledu na ostatní?

Posledním příběhem/ tématem je nevěra. Juliette, Nathan a dva synové. Jejich život je krásný, spokojený, plnohodnotný a vlastně všechno vypadá skvěle a báječně. Přesto to jeden z partnerů nezvládne. Podlehne touze a pomiluje se s někým jiným. Neuvažuje rozumě, v tu chvíli mu jde jen o tělesné blaho. Až poté se dostavuje svědomí. Vše by mohlo zůstat v utajení, kdyby ale dívka/milenka neotěhotněla. Muž se vrací ke své rodině. I když si svému svědomí uleví, tak se všechno obrací na jinou kolej. Jeho žena už mu nemůže stoprocentně věřit, i přesto, že se o to snaží.

Nedokážu si představit člověka, který by měl v sobě kousek citu a kterému by tato situace nerozhodila veškerou důvěru a pochyby. I kdyby to v sobě sebevíc ututlal, zmáčknul do nepatrné kuličky,  při nějakém sebemenším náznaku se malilinkatý problém zvětší v neúnosnost.  Jak se vyrovnat s nevěrou? Kdyby do toho nebyly zapojené děti, jde to o dost snáz. Je možné druhému odpustit? Pokračovat ve vztahu, který jste si pracně vytvořili a nebo se musí začít od začátku?

Pohodlné lži od Randy Susan Meyersové jsou příběhem tří rodin. Tři ženy, dva muži, jedno dítě. Tři spletité příběhy, které nutí k zamyšlení. Když se to netýká nás, nejde vlastně o nic. Můžeme vymýšlet různé postupy, doporučovat řešení a možná taky odsuzovat či litovat. Pokud se to ale nás týká, tak se ocitáme na širém moři, kde je jen a jen na nás, jestli a jak přežijeme. 

Pohodlné lži, název, který vypovídá o hodně věcech. Vždycky je snazší lhát, než sdělovat pravdu. Pravda mnohdy bolí, ale na druhou stranu je léčivá, rychlá a očistná.

Pohodlné lži - Randy Susan Meyersová (Ikar, 2015)