Stačí chtít
Musím uznat, že vlastně ani já přesně nevím, jak to dělám, protože prostě normálně žiji. Občas jsem lehce vyždímaná, občas hýřím spoustou energie, ale to je snad normální u každého člověka.
Nedávno jsem narazila na zajímavý slogan, který uvádí, že se nejprve všichni diví, proč to všechno děláme a pak, když vidí úspěchy, tak se naopak ptají, jak to děláme. Je to vlastně docela prosté. Chce to jen chtít, protože čas se najde vždycky.
Kdy stíhám číst?
Už od mala miluji knihy. Jsem rozený knihomol. Na základní škole mi nedělalo problém neustále číst a mít pořád referáty. Povinností byl minimálně jeden referát za půl roku, já jsem měla referáty týdně. I když se jednalo hlavně o dívčí romány, tak jsem četla a četla. Z knihovny jsem nosila knihy po kupách. Pamatuji se, že jsem strávila u knížky opravdu hodně času. Byla jsem ze všech možných poloh strašně rozlámaná, ale to mě od čtení nikdy neodradilo. Čtu pořád, čtu stále, čtu ráda! Teď na rodičáku je to s volnou chvílí horší, ale i tak si ji najdu. Čtu všude, kde se dá. Na záchodě, ve vaně, v posteli, když dítě spí. Když je kniha hodně napínavá, tak pustím pohádku a čtu při ní. Samozřejmě, že to nepraktikuji pořád, ale někdy si takto „zahřeším“.
Kdy píši?
Musím přiznat, že když jsem byla malá, tak jsem psát neuměla. Pomáhala mi hodně mamka. Občas něco napsala za mě a já to pak vydávala za své. Lehce podraz, ale tak řekněte, kdo to neměl podobné? Až v poslední době mě psaní chytlo a já se snažím najít nějaký čtivý způsob, jak co nejlépe vystihnout svoje myšlenky a úvahy. Nevěřila bych, jak náročné bude něco vyjádřit písmeny. Aby se to dalo číst a bylo to opravdu o tom, co chci. Píšu tehdy, když mě něco napadne. Nebo se o to alespoň snažím. Udržet myšlenku a pak jen psát. A jde to téměř samo. I kdyby to nikdo nikdy neměl číst či se to nikomu nelíbilo. Člověk neví, koho svými slovy osloví. Píšu tehdy, když je víc času, což znamená večer, když dítě spí. Někdy je to záležitost na chvilku, někdy na několik hodin či dní.
Kdy vařím?
Vaření je též můj velký koníček. Už to tak vypadá, že všemu přicházím na kloub až teď. Kdysi měli rodiče pohnutky, že mě naučí vařit. A já tak nechtěla! Tak mě to nebavilo. A to jsem strašně ráda jedla. Ale něco uvařit? Pche..ani náhodou! Jediné, co jsem zvládala byl čaj a studená kuchyně v podobě namazaného chleba. Jednou jsem měla pokus, že si udělám vajíčka. Odhodlala jsem se, připravila pánvičku, kápla trochu oleje a na to vykydla vajíčka. A ono to bylo řídké! Nikde nic hustého! Se zděšením, že jsem to zkazila, jsem vajíčka vylila do záchodu a radši všeho nechala. Teď zkouším možné, nemožné, chutné, nechutné a baví mě to. Občas to i někdo sní, někdo pochválí. A já vařím. Vařím tehdy, když mám na něco chuť, chci něco vyzkoušet, nebo prostě nemáme co jíst.
Uklízet a starat se o domácnost?
No, to je téma na hodně dlouho a je to takový lehce začarovaný kruh. Uklízím denně a denně to není nikde vidět. Usoudila jsem, že když má člověk minimálně jedno dítě, tak to tak prostě je. Nic přesto nejede a nedá se s tím nic dělat. Bordel v bytě, šťastné dítě? Souhlas! Snažím se být šťastná, i když už po sté šlápnu na kostičku z lega. Všude se něco válí, všude je něco rozlitého, rozdrobeného. Když už mám pocit, že toho je moc, tak se pustím do uklízení (samozřejmě, když je dítě mimo domov). Najednou je uklizeno a je to divné! Jakoby tady nikdo nežil a s ničím nepohnul. Chvíli si to užívám, ale stejně nakonec netrpělivě očekávám svého malého ďábla.
Vždycky je to tak, že co chci stihnout, to stihnu. A pak když to někomu vyprávím, tak mi řekne, že jsem strašně akční a kde tu energii beru. A já tak prostě normálně žiji. Snažím se dělat to, co mě baví a občas udělat i to, co je potřeba a mě moc nebaví. Samozřejmě, že nejsem dokonalá. Občas jsem taky totálně vycucnutá a nechápu, kde ostatní berou tu jejich energii. A říkám si, sakra, jak to stíháš? Ale ono je to opravdu jednoduché. Když se chce, tak to jde! Něco chtít je základ. Pokud nechci, nikdy nic neudělám.
Vybrala jsem jen těchto pár činností, které dělám nejčastěji. Jsem i jinak činorodá, ale spíš nárazově. S malými dětmi je člověk rád, že je rád. Takže nějaké hýření po barech, to není nic pro mě. Spíš tak pěkně na gauči s dobrou knihou, nebo zajímavým filmem.
Jo, to jsem já.
Kristýna Bednářová
Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy
Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.
Kristýna Bednářová
Já nepronásleduji, já pletu
Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.
Kristýna Bednářová
Na chvíli v jiném těle
Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.
Kristýna Bednářová
Když má kniha vlastní život
Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.
Kristýna Bednářová
S noži do Džibuti
Byla dívka s noži spjatá, trénovala v rukou kata, její duše zaprodaná, dožila se vždycky rána. Neměla to nikdy lehké, musela se hodně prát, život visel na provázku, nestihla to nikdy vzdát.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Hromadná nehoda poblíž letiště uzavřela Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahují na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier zahájil dvoudenní návštěvu Prahy. Na Pražském hradě ho...
Čarodějnice bez ohňů? V části Česka vydali zákaz, hrozí požáry
Ve Středočeském kraji se od úterý nesmí zapalovat oheň, a to ani na zahradách v blízkosti lesa nebo...
Lihový boss Březina se ve vězení napravil a změnil hodnoty, tvrdí znalkyně
Lihový boss Radek Březina, který si odpykává třináctiletý trest vězení za obří daňové podvody, se...
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 406x