Každý má své špatné dny....i sloni

Každý dokáže klamat tělem. Stejně tak sloni, kteří patří mezi divoká zvířata. Takový kus těla a taková úžasná mysl. 

Po dočtení knihy Čas odejít od Jodi Picoult jsem na ně začala pohlížet úplně jinak. Stejně jako Alici, i mě sloni učarovali. Mám chuť vyrazit někam, kde je alespoň na chvíli spatřím. Určitě nejsem jediná, kdo se po přečtení knihy kouknul na zmíněná videa a fascinovaně zíral na ty obrovské krasavce.

Víte, že si sloni musí neustále něco házet na záda, aby si je nespálili? Že má každá jejich noha jinou funkci? Že mají paměť opravdu jak sloni? Že si pamatují věci i 30 let staré? Že sloní stádo vede matriarcha? Že sloni dokáží truchlit?

Tato kniha je takovým lehkým nástřelem k tomu, co se dá o slonech zjistit. Autorka si dala práci a všechny informace týkající se slonů si zjistila ze studií, projektů a reálných informací. Hlavní příběh díla je fikcí, což ale nemění nic na tom, že mě naprosto uchvátil.

Alice je žena, která se s láskou ke slonům narodila. Velké chobotnatce zná opravdu důkladně. Není tedy divu, že se stane vědkyní, která pracuje v americké sloní rezervaci, kde zkoumá  různorodá traumata slonů.

Jednoho dne potká muže, který ji naprosto učaruje. Thomas je věděc, který pracuje se slony z cirkůsů a zoologických zahrad. Nemá jich v blízkosti tolik, ale jeho práce je stejně zajímavá jako Alicina.

Přeskočí jiskra a narodí se Jenna. Bohužel se semele spousta věcí, které zvrátí osud rodiny. Po několika letech je ve sloním výběhu nalezena udupaná žena a Alice v bezvědomí. Jennina matka je odvezena do nemocnice, z které ale uteče. Proč?  

Jenna už deset let postrádá svoji rodinu. Rozhodne se vše vzít na svá bedra a přijít záhadě na kloub. Najme si soukromého detektiva Virgila a vědmu Serenity. Trojice si přes počáteční nesnáze padne do noty a lehce k sobě přilne. Ale je tu jedna věc, která vše obrátí naruby.

Tři postavy, které pátrají po nevyřešeném případu. S Jennou nasedáme na začátku a po několika stránkách se vracíme zpět k Alici. Tyto dvě linie se prolínají a na konci se spojí v jedno jediné řešení. Nečekané vyústění.

Málokomu je po chuti duchařská tématika. Přesto je do tohoto díla tak jemně vložená, že mi vůbec nepřekážela. Musím uznat, že jsem čekala jiný konec. Autorka to skvěle zamotala, že jsem dočítala a nevěřila vlastním očím. Prostě jsem si z toho sedla na zadek a ještě dlouno měla knihu v mysli.

Strhující děj, který si s vámi dělá to, co se mu zachce. Nenechá vás chvíli v klidu. Obohatí vás o spoustu zajímavých informací a hlavně vás totálně rozseká.

Čas odejít je mou druhou knihou od Jodi Picoult a určitě nebude poslední.

Bravo!

Jodi Picoult, Čas odejít, Ikar, 2015