Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neplodnost. Adopce. Nevěra.

21. 04. 2015 17:18:30
Témata, která se v mém okolí objevují čím dál tím víc. Neplodnost, adopce, nevěra. Možná by mě to mělo vyděsit, možná bych se nad tím měla víc zastavit a možná to taky není moje věc, tudíž bych to měla nechat plavat.

Polemizování ještě nikdy nikoho nezabilo a když už jsem na to narazila i v knize Pohodlné lži od Randy Susan Meyersové, tak jsem se rozhodla tomu věnovat několik řádků.

Nejprve bych chtěla říct, že jsem neskonale šťastná, že jsem se do této doby osobně nemusela ani s jedním z témat potýkat. Pouze o nich slyším nebo čtu. A opravdu nezávidím. Chvilku se zastavím a zamýšlím se nad tím, co já bych asi v dané situaci dělala. Nikdy to nemá pevný závěr a já jsem vlastně ráda, že o tom mohu pouze přemýšlet.

Nedokážu si představit, co se odehrává v hlavě lidí, kteří by tolik chtěli dítě a nejde jim to. Ve většině případů to jsou lidé, kteří jsou tak strašně hodní a děti tak milují, že to prostě můj mozek nepobírá. Jak to? Proč zrovna oni? Co komu kdy udělali?

Jsem spíše ten typ člověka, který hledá všechny možné různé důvody a který připouští vícero možných pohledů, výsledků a cest. V hlavě mi v tomto případě zní verze, že to tak prostě má být. Ten člověk si tím projít má, kdysi v dávných dobách si to tak určil a proto to tak prostě je. Má mu to v tomto životě něco dát, něco přinést a má ho to posunout někam do jiné úrovně myšlení a uvažování.

Ve výše zmiňovaném díle se jedná o mladý pár Caroline a Petera. Oba jsou pracovně vytížení a rozhodnou se dítě adoptovat. Chtějí to opravdu oba? Je to přání každého z nich, věnovat svůj veškerý čas jednomu dítěti a vlastně tak muset opustit svoji práci? Oba svoji práci milují, milují se navzájem a milují i své adoptované dítě. Přesto tomu jeden z nich neobětuje vše, tak jak by se čekalo. Je to potom špatně? Když se o dítě stará více chůva než rodič?

Dalším zajímavým tématem v knize je příběh Tiy. Mladá dívka, která se zamiluje do ženatého muže a která s ním otěhotní. Protože si prochází složitou životní situací, kdy jí umírá maminka a partner ji opouští, rozhodne se dítě donosit a dát ho k adopci. Možná situace, kterou na první pohled odsoudí spoustu lidí. Když už otěhotněla, tak proč si to dítě nenechala? Vždyť to je jen její dítě, její volba, její potomek? Ale na druhou stranu, kdyby své dítě nedala k adopci, tak by právě ti další rodiče neměli možnost se starat o dítě, které si tolik přejí. Jaké východisko je nejlepší? Jen si to představte. Jste mladá žena, která nemá rodiče, partnera, je bez bydlení, práce nejistá a zjistíte, že jste v jiném stavu. Co bude pro Vás nejlepší řešení? Bez ohledu na ostatní?

Posledním příběhem/ tématem je nevěra. Juliette, Nathan a dva synové. Jejich život je krásný, spokojený, plnohodnotný a vlastně všechno vypadá skvěle a báječně. Přesto to jeden z partnerů nezvládne. Podlehne touze a pomiluje se s někým jiným. Neuvažuje rozumě, v tu chvíli mu jde jen o tělesné blaho. Až poté se dostavuje svědomí. Vše by mohlo zůstat v utajení, kdyby ale dívka/milenka neotěhotněla. Muž se vrací ke své rodině. I když si svému svědomí uleví, tak se všechno obrací na jinou kolej. Jeho žena už mu nemůže stoprocentně věřit, i přesto, že se o to snaží.

Nedokážu si představit člověka, který by měl v sobě kousek citu a kterému by tato situace nerozhodila veškerou důvěru a pochyby. I kdyby to v sobě sebevíc ututlal, zmáčknul do nepatrné kuličky, při nějakém sebemenším náznaku se malilinkatý problém zvětší v neúnosnost. Jak se vyrovnat s nevěrou? Kdyby do toho nebyly zapojené děti, jde to o dost snáz. Je možné druhému odpustit? Pokračovat ve vztahu, který jste si pracně vytvořili a nebo se musí začít od začátku?

Pohodlné lži od Randy Susan Meyersové jsou příběhem tří rodin. Tři ženy, dva muži, jedno dítě. Tři spletité příběhy, které nutí k zamyšlení. Když se to netýká nás, nejde vlastně o nic. Můžeme vymýšlet různé postupy, doporučovat řešení a možná taky odsuzovat či litovat. Pokud se to ale nás týká, tak se ocitáme na širém moři, kde je jen a jen na nás, jestli a jak přežijeme.

Pohodlné lži, název, který vypovídá o hodně věcech. Vždycky je snazší lhát, než sdělovat pravdu. Pravda mnohdy bolí, ale na druhou stranu je léčivá, rychlá a očistná.

Pohodlné lži - Randy Susan Meyersová (Ikar, 2015)

Autor: Kristýna Bednářová | úterý 21.4.2015 17:18 | karma článku: 9.50 | přečteno: 657x


Další články blogera

Kristýna Bednářová

Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy

Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.

25.4.2016 v 12:08 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 755 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Já nepronásleduji, já pletu

Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.

7.3.2016 v 8:56 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 239 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Na chvíli v jiném těle

Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.

18.2.2016 v 12:17 | Karma článku: 8.10 | Přečteno: 275 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Když má kniha vlastní život

Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.

15.2.2016 v 13:19 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 143 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

Máte problém s úředníky? Nemusíte, staňte se na chvíli mentálně nezpůsobilým

Úřední šiml byl vždycky koněm jankovitým a osedlatelným jen tehdy, pokud vám to sám dovolí. Ale i tak, jako kůň skutečný i tento se dá někdy zvládnout.

23.5.2018 v 17:32 | Karma článku: 11.02 | Přečteno: 180 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Největší parkoviště v ČR – dálnice D1

Pokud po D1 nejezdíte, vnímáte jen zprávy o ní. V duchu toho, že většina zpráv je negativních, slýcháte zejména, že dálnice stojí.

23.5.2018 v 15:30 | Karma článku: 7.85 | Přečteno: 233 | Diskuse

Jan Klar

Ta, se kterou teď žiju

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

23.5.2018 v 12:36 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 769 | Diskuse

Pavel Vrba

Lidi, konečně se probuďme

Žijeme v uspěchané době, honíme se za kariérou, za zbožím ve slevě. Nestíháme. Ale rovněž jsme rezignovali na předvídání, dodržování pravidel na silnici, na chodnících, ale i jinde. A výsledek?

23.5.2018 v 12:30 | Karma článku: 18.59 | Přečteno: 767 | Diskuse

Helena Vlachová

Člověk se musí umět prodat

Dnešní svět je hlavně o obchodu o umění se prodat. Proto mi nevadí prostitutky, beru je jako ženy, které zvládají umění prodeje, dokáží komunikovat ústy i tělem, někdy zároveň obojím..

23.5.2018 v 5:45 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 393 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 395
Jsem člověk, který miluje knihy a vše s nimi spojené. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala několik let v knihkupectví a nyní se věnuji alespoň psaní knižních recenzí. Spolupracuji s několika vydavatelstvími. Nějakým tím rokem píši na svůj blog a chtěla bych své psaní více rozvíjet.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.