Dvě strany života

19. 03. 2015 17:07:53
Tabula rasa. Nepopsaná tabule, která má před sebou spoustu možností. Každý člověk se narodí a má šanci na krásný nový život. I když už těch životů za sebou může mít víc, tak od teď začíná nanovo. Nastupuje do nového koloběhu, který mu dává spoustu zkušeností a posouvá ho zase o kus dál.

Přestože se nacházíme na startu, tak vybíháme různými směry. Cestou nás provází lidé, kteří si říkají rodiče, prarodiče, sourozenci, kamarádi. Všichni na nás koukají jako na svaté obrázky a očekávají, co z nás vypadne. Ze začátku to nebývá nic moc voňavého, ale co taky chtít, když jsme se nedávno narodili. Nezbývá nic jiného, než pozorovat a učit se. Děláme vše, co nám přijde smysluplné a baví nás. Naše osobnost se vytváří. Bohužel u tohoto modelování narážíme na překážky, které se nám někdy líbí a někdy naopak vůbec ne. Zjišťujeme, že v sobě ukrýváme spoustu nepoznaného, což nás mnohdy překvapuje. Děláme vše, dokud nám někdo neřekne, že to nejde.

Hodně se toho učíme od ostatních. Přestože jsme do tohoto světa vstoupili bez poskvrny, tak už jisté vědomosti máme. Momentálně jsou skryté, ale postupně se ukazují. Jako bychom se probouzeli ze zimního spánku. Je nám čím dál víc jasné, co chceme a proč tu jsme.

Zjišťujeme, že v sobě dokážeme vydolovat neuvěřitelnou zuřivost a nebo naopak spoustu klidu a nadšení. Dokážeme v jedné vteřině brečet, vztekat se a dupat a hned na to se usmívat jako sluníčko. Jsme tzv. splachovací. Naše okolí to překvapuje. Oni to neznají. To nás baví ještě víc. Jejich úžas. Jsou zvyklí na něco jiného. Drží se všeho jako klíště. A my se to od nich lehce učíme. Přestože by to bylo mnohem lepší naopak. Oni by se měli učit od nás. Protože, co si budeme povídat, dost často jsou hodně dlouho zamračení, neustále říkají, že nemají čas a pořád něco nestíhají. Člověk si až říká, co je to vlastně žene? Nebo kdo? Je to jen jejich život a představa o něm? Co to sakra je?

Čím jsme starší, tím oplýváme větší zkušeností a tím se víc přibližujeme k tomu „správnému“ životu na tomto světě. Naše osobnost se vytváří. Zjišťujeme, že být tou hodnou osobou se mnohdy nevyplácí. A na tu zlou se špatně vzpomíná. Kdo nám řekne, jaká verze je ta nejlepší? Víme, že být těmi dobrými působí líp než být těmi zlými. Tak to aspoň chodí v pohádkách, které nám rodiče kdysi četli. V dnešní době to ale není jen o pohádkách. Spíš vůbec. Sledujeme svět, který je postaven na zlu a vytváření falešných hodnot, než na dobru a pokoře. Máme více na výběr a chceme všechno hned, i když na to mnohdy nemáme. To nás vůbec netrápí. Protože to jde a my toho lačně využíváme. Ani si neuvědomujeme, že máme všeho nadbytek. Obklopujeme se spíše věcmi než lidmi. Zjišťujeme, že to, co svět žene dopředu, jsou hlavně peníze a jakési papíry, které dostáváme za něco fiktivního. Kdo nemá papír, je břídil. Papír! Chápete to? Je to stále o nás nebo je to o něčem úplně jiném?

Kdo má v sobě najít kus toho dobra, když nám neustále někdo háže klacky pod nohy. Opravdu se vyplatí být ten dobrý a být na všechny hodný? Bude fungovat karma a vrátí se nám to někdy? Nevěříme!

Dle mého názoru bychom občas měli trošku zabřednout do druhé strany, která v nás odkrývá to horší. Občas si prostě dupnout, vzteknout se. Ukázat, že to co chceme, opravdu chceme a stojíme si za tím. Protože kdybychom se občas „nepoprali“, tak bychom mohli lehce zakrnět. Možná bychom v sobě potlačili to něco, co nás má někam popostrčit. Něco, co v nás vytváří osobu, která si dokáže stát za svým a není jen na někom či něčem závislá. Stále mluvím o tom, co je jen jakýmsi vyrovnáním našeho života. Jakási nirvána. Rovnováha.

Měli bychom být jako ty děti. Být trošku splachovací a žít tady a teď. Užívat si života, i když se jednou budeme vztekat a jednou usmívat.

Málokdo umí být vyrovnaný. Setkáváme se s tolika prvky, které nás dokážou lehce rozhodit. Hledáme tu správnou míru vah, které nás udělá šťastnějšími a která nám naloží to správné množství životní moudrosti.

I když jsme jednou dole a jednou nahoře, tak jsme to stále my a náš život. Jednou jsme se narodili a jednou taky zemřeme. Pojďme si to užít trochu víc.

Nepodávejte ruku zlu, ani nebuďte příliš hodní. Zkuste si ale občas dupnout a usmát se. Zkuste nalézt to, co Vás dělá šťastnými.

Autor: Kristýna Bednářová | čtvrtek 19.3.2015 17:07 | karma článku: 5.81 | přečteno: 275x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.20 | Přečteno: 329 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 507 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 406
Jsem člověk, který miluje knihy a vše s nimi spojené. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala několik let v knihkupectví a nyní se věnuji alespoň psaní knižních recenzí. Spolupracuji s několika vydavatelstvími. Nějakým tím rokem píši na svůj blog a chtěla bych své psaní více rozvíjet.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...