Touha pomoci

18. 02. 2015 7:55:08
Je pravda, že raději řeším ostatní než sebe. A stejně tak i ráda pomáhám. Občas mě dost ničí, když pomoci nemohu a nebo nedokážu. Safra, je tu jeden člověk, který nabízí pomoc a nikdo ji nechce! Proč?

Kdo mě zná, tak ví, že jsem člověk, který má srdce otevřené. Snažím se být milá, se všemi vycházet, moc se nerozčilovat, nehádat a vyhýbat se konfliktům. Čím jsem starší, tím zjišťuji, že to celý život dělám naprosto špatně. Teda ne pořád, ale občas. Protože být pořád ta hodná? Ta, co se dřív omluví a ta co chce mít čistý štít? Co když by bylo lepší být občas ta krutá, ta co má radši svůj názor, občas vybuchne a občas se s někým pohádá? Nepročistí to víc vzduch?

Začíná se mi líbit víc a víc druhá varianta, ale zjišťuji, že je dost těžké se tím řídit a nepodléhat modelu hodné holky.

Stejně tak mám vryté, bránit ostatní před nespravedlivostí. Nastolit jakousi rovnováhu, obhájit druhý názor a hlavně nenechat nic a nikoho na holičkách. Slovo ANO je tak jednoduché a tak zničující!

A co teprve pomoc ostatním. Musím přiznat, že jako spousta dalších ráda radím. Vyslechnu, nic neříkám a pak se snažím vydolovat v tom svém chorém mozku nějakou smysluplnou radu. Sem tam je dobrá, někdy totální nesmysl. Ale v ten moment je to prostě to nejlepší, co mě napadne.

A teprve nedávno jsem zjistila, jak to vlastně je. Nebo by mohlo být? Čtu knihu Tvarytmy od Jaroslava Duška a jsem pohlcena. A šrotuje mi to v hlavě víc a víc. Protože dle Jardy je touha pomoci vlastně jakousi touhou po moci :O Kdo to kdy viděl, aby člověk, který chce pomoci druhému, toužil po moci. To je přeci nesmysl. Nebo ne? Co když je to pravda, která je tak rafinovaně skrytá, až to při odkrytí bolí. Jen si to představte. Jste člověkem, který by nejradši pomohl, kde se dá. Většinou z toho nic nekápne a najednou zjistíte, když si přečtete kus jedné knihy, že toužíte po nějaké moci. To vás lehce nakopne a donutí k zamyšlení. Snažíte se celou věc popřít, ale zjišťujete, že to asi takový nesmysl nebude.

Aby byl člověk šťastný, měl by se starat jen sám o sebe. Nebo teda aspoň co nejvíc sám o sebe. Pozorovat sám sebe, svoji řeč těla a mysli. Stravovat se jen dle toho, co vyhovuje jen nám osobně. Protože tvrzení, že každý je jiný a sedí mu něco jiného, není výmysl. Někdo rád horké, někdo ledové. Někdo rád světlo, někdo tmu. Někdo je optimista, někdo pesimista. A tak by to šlo až do nekonečna. Takže z takovéhoto množství protikladů můžete zjistit, že práce na nás samotných je opravdu na hodně dlouho. A až teprve objevíte sami sebe, tak můžete radit a objevovat druhé. Samozřejmě by se dalo podotknout, že druzí nám dávají pomocnou ruku k tomu, abychom zjistili, jak na tom vlastně jsme. Jsou pro nás jakýmsi pomyslným zrcadlem. Ale ani to nám nepomáhá, protože to zrovna v tu chvíli nevidíme. Takže se v tom plácáme a jsme nešťastni. Neustále se dovoláváme někoho, kdo by to za nás vyřešil. A nedejbože chceme ještě pomáhat. Chceme mít nad někým moc. Podvědomě možná toužíme, aby nám byl někdo vděčný, aby nás měl rád a abychom nebyli sami. Bojíme se samoty jako čert kříže. Takže se zoufale bráníme a děláme první poslední, abychom někdy neskončili jen sami se sebou a museli řešit jen a jen sebe. A to nevíme, že samota by pro nás měla být spíš oslavou než nějakým otroctvím a záhubou. Jsem sama? Konečně!

Chcete pomoci? Zkuste pomoci nejprve sami sobě a pak teprve druhým. Buďte se sebou šťastni a užívejte si sami sebe. A nebo když už máte opravdu krizi, tak pomáhejte těm, kteří si sami nepomohou – tzn. nemocným dětem nebo opuštěným zvířatům.

Zajímavé je, že na Váš aktuální problém přichází vždy aktuální řešení. Někdy ho vidíme, někdy ne. Ale opravdu tu je. V reálném životě přímo nespočet situací, které mají své místo a které se dějí z nějakého důvodu. Jenom v tomto uspěchaném světě na ně nemáme čas a radši se ženeme za něčím, co si myslíme, že je to správné. Hrabeme se v minulosti a plánujeme budoucnost. A přitom přítomnost nám uniká. Poslouchejte sami sebe a nebo děti. To jsou ti, kteří žijí ten nejhezčí život.

Autor: Kristýna Bednářová | středa 18.2.2015 7:55 | karma článku: 7.04 | přečteno: 285x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Miloš Korotvička

NEBYL TEN ŽIVOT DŘÍVE HEZKÝ?

Život je asi hezký pořád. Když se žije a vychutnává. A to umíme v dětství určitě. Zpátečku nezařadíš a jak daleko dojedeš máš hodně ve svých rukou. Jenom si to uvědomit včas. Asi nostalgie.

19.6.2019 v 6:35 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 405 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Československé Italky jsou holky pro všechno aneb Jsme národ silných žen

Když se Češka zamiluje, půjde třeba světa kraj za svojí láskou a dokáže v cizí zemi mnohdy pro ni nepředstavitelné a pro jiné nemožné. Udělá i to, co by ve svém rodném kraji nikdy neudělala.

18.6.2019 v 18:02 | Karma článku: 29.24 | Přečteno: 1250 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Když má chlap radši fotbal než vás

Nesnáším fotbal, asi jako většina žen nedokážu pochopit, proč se banda manekýnů honí po hřišti za kulatým čímsi, přehrává etudy na téma: Paní učitelko on mi zlomil pravítko a dloubnul mě tužkou do zadku.

18.6.2019 v 9:00 | Karma článku: 37.56 | Přečteno: 6672 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Moje neomarxistická otcovská dovolená

Jak se člověk dostane na otcovskou dovolenou? Celkem snadno. Musí se stát otcem. Jak? Ten první nejrozšířenější způsob zde nebudu rozebírat. Ten další, méně známý je v něčem podobný. Musíte mít ovšem při styku mnohem delší výdrž.

18.6.2019 v 6:15 | Karma článku: 18.69 | Přečteno: 626 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Život v korporátu II: První den v práci

Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.

17.6.2019 v 16:20 | Karma článku: 22.80 | Přečteno: 1893 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 400
Jsem člověk, který miluje knihy a vše s nimi spojené. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala několik let v knihkupectví a nyní se věnuji alespoň psaní knižních recenzí. Spolupracuji s několika vydavatelstvími. Nějakým tím rokem píši na svůj blog a chtěla bych své psaní více rozvíjet.

Najdete na iDNES.cz