Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zapadnout či vybočit?

8. 01. 2015 8:23:14
Tuto otázku si kladu od doby, co jsem porodila své první dítě. Nerodím jako na běžícím pásu, ale příjde mi, že tento okamžik byl v tomto směru klíčovým.

Najednou jsem se nestarala jen o sebe, ale i o malého tvora, který byl ještě nedávno mojí součástí. Mým druhým znamením, ascendentem, jsou Váhy. Z toho hodně vyplývá. Já, nerozvážný člověk, který stojí u regálu několik hodin, až se konečně odhodlá si vybrat to pravé a pak si stejně není jistý, jestli vybral dobře, musí najednou vybírat i pro někoho dalšího. Co je pro dítě to nejlepší, nejšetrnější či nejekologičtější? Kde sehnat ty nejlepší informace? V knihách, na internetu, po diskusích, v encyklopediích? Ano, jisté základy jsem tam našla, ale dál to bylo vše na mém úsudku.

Celý život se učím. Ještě stále nemám pocit, že bych si byla jistá v kramflecích. A mám takový nevtíravý dojem, že k tomu nikdy nedojde. Prostě budu radši víc tolerantní a přizpůsobivá a nebo otevřená všem možnostem, než abych se usadila na jednom názoru. Taková já jsem. A zřejmě i budu.

Ale. Je tu jedno ale, které mě ničí už nějaký ten měsíc.

Nepatřím mezi ty všechny maminky, které se tak rádi pitvoří, mykají a nejradši by své dítě snědly. Ať je už poblité či nikoliv. Jsem člověk, který miluje své dítě, ale vše má své hranice. Čím je mé dítě starší, tím se v tom víc utvrzuji.

Když jsem začínala drandit kočárkem, tak jsem si našla jednu přítelkyni. Vše se vyvíjelo slibně. Ale já najednou zjistila, že to není úplně ono. Nějak mě nenaplňovalo zjištění, že si nepopovídám o ničem jiném než o svém dítěti. Ano, bylo a je víceméně středem mých zájmů, ale nepotřebuji a vlastně ani nechci mít pocit, že si moje dítě ještě kloudně nesedlo oproti jinému, které sedí vlastně už od mala. A že jsem těchto vtíravých pocitů byla plná čím dál tím víc. Nejsem soutěživý typ, ale v tu chvíli se ve mně vynořila ta nejvíc utajovaná soutěžní povaha, jakou jsem nikdy neviděla. Stačilo několik málo situací a bylo to tam.

Začala jsem uvažovat, jestli to, co dělám, dělám pro sebe a nebo pro své dítě. Dost jsem se tím užírala a nevěděla, co dělat. Měla bych chodit do dětských spolků, bazénů či na společné hromadné výlety, kde jsou v mých představách všichni pokakaní, poblití, všichni mají rýmičku a všichni už mají první zoubek, nebo bych měla sedět spokojeně někde na lavičce a užívat si chvíle klidu. Chci to a nebo to? Já chci něco mezi! Ostatně chtít může každý, že.

Až mi jedna známá poradila, abych vše dělala podle sebe. Spokojený rodič=spokojené dítě. Ale co když bude mé dítě málo společenské? Co když bude potom někdy v budoucnu všechny děti mlátit, o všechno se prát a bude radši sama než v kolektivu? Co když? Kdyby to tak člověk věděl.

Mám být jako všichni ostatní a „společensky žít“ a nebo si mám v klidu dělat vše po svém a být jiná, víc sama?

Nebudu si něco nalhávat, pročetla už jsem hodně diskusí, protože mě zajímalo, jak to dělají ostatní. Chci si z toho vybrat to nejvíc vhodné pro sebe a své dítě. Ráda dám na doporučení, protože to už někdo vyzkoušel a já tak nemusím neskonale dlouho vybírat. A hlavně, nejsem vševědoucí. Jsem jen člověk, který se bojí být jiný. Chce být jiný, ale přiznává si, že strach je pro něj ten největší strašák, ta největší svině.

Zkuste být jiní, být sví a postavte se svému strachu. Staňte se jednou rebelem a udělejte něco, co se od Vás neočekává.

Slovy Neala Donalda Walsche:

„Strach je energie, která poškozuje, uzavírá, skrývá, hromadí a omezuje.“

Autor: Kristýna Bednářová | čtvrtek 8.1.2015 8:23 | karma článku: 8.49 | přečteno: 318x


Další články blogera

Kristýna Bednářová

Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy

Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.

25.4.2016 v 12:08 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 755 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Já nepronásleduji, já pletu

Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.

7.3.2016 v 8:56 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 239 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Na chvíli v jiném těle

Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.

18.2.2016 v 12:17 | Karma článku: 8.10 | Přečteno: 275 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Když má kniha vlastní život

Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.

15.2.2016 v 13:19 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 143 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Bez ladu a skladu

Občas dostanu nápad o čem psát blog. Dostanu a pak ho zapomenu. Život už je takový. Neopustí mne přesvědčení, že si budu i ráno pamatovat, co jsem chtěl říci. Přestože nemám pro své přesvědčení řádný důvod.

23.5.2018 v 11:27 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 211 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Jak jsem se stala alkoholikem!

“Ahoj, jmenuji se Kristýna a jsem alkoholik. Všechno to začalo, když jsem se přestěhovala do Londýna...nebo ne?!”

23.5.2018 v 10:01 | Karma článku: 25.44 | Přečteno: 1256 | Diskuse

Patrik Juda

Úspěšná dánská vlastenkyně a ministryně Inger Stojberg stále zpřísňuje imigrační zákony

Železná Inger slaví úspěch. Uprchlíky od Dánska odrazovala. Snížila dávky a imigrantům "vysypala kapsy". Počet žádostí o azyl snížila na desetileté minimum. Dánové nikdy nebudou menšinou ve vlastní zemi. Kapacity Dánska vyčerpány!

23.5.2018 v 8:06 | Karma článku: 36.86 | Přečteno: 976 | Diskuse

Brigita Tóthová

Příběh o jednom bolestivém plácnutí a utajených slzách

Jsou chvíle, které si člověk nevybírá. Prostě přijdou a Ty si to přeber jak chceš. Přebírám dost často. Uf.....

23.5.2018 v 6:02 | Karma článku: 13.45 | Přečteno: 502 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Evangelium pro „maličké“

V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.“ (Lukáš 10,21)

22.5.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 162 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 395
Jsem člověk, který miluje knihy a vše s nimi spojené. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala několik let v knihkupectví a nyní se věnuji alespoň psaní knižních recenzí. Spolupracuji s několika vydavatelstvími. Nějakým tím rokem píši na svůj blog a chtěla bych své psaní více rozvíjet.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.