Zapadnout či vybočit?

8. 01. 2015 8:23:14
Tuto otázku si kladu od doby, co jsem porodila své první dítě. Nerodím jako na běžícím pásu, ale příjde mi, že tento okamžik byl v tomto směru klíčovým.

Najednou jsem se nestarala jen o sebe, ale i o malého tvora, který byl ještě nedávno mojí součástí. Mým druhým znamením, ascendentem, jsou Váhy. Z toho hodně vyplývá. Já, nerozvážný člověk, který stojí u regálu několik hodin, až se konečně odhodlá si vybrat to pravé a pak si stejně není jistý, jestli vybral dobře, musí najednou vybírat i pro někoho dalšího. Co je pro dítě to nejlepší, nejšetrnější či nejekologičtější? Kde sehnat ty nejlepší informace? V knihách, na internetu, po diskusích, v encyklopediích? Ano, jisté základy jsem tam našla, ale dál to bylo vše na mém úsudku.

Celý život se učím. Ještě stále nemám pocit, že bych si byla jistá v kramflecích. A mám takový nevtíravý dojem, že k tomu nikdy nedojde. Prostě budu radši víc tolerantní a přizpůsobivá a nebo otevřená všem možnostem, než abych se usadila na jednom názoru. Taková já jsem. A zřejmě i budu.

Ale. Je tu jedno ale, které mě ničí už nějaký ten měsíc.

Nepatřím mezi ty všechny maminky, které se tak rádi pitvoří, mykají a nejradši by své dítě snědly. Ať je už poblité či nikoliv. Jsem člověk, který miluje své dítě, ale vše má své hranice. Čím je mé dítě starší, tím se v tom víc utvrzuji.

Když jsem začínala drandit kočárkem, tak jsem si našla jednu přítelkyni. Vše se vyvíjelo slibně. Ale já najednou zjistila, že to není úplně ono. Nějak mě nenaplňovalo zjištění, že si nepopovídám o ničem jiném než o svém dítěti. Ano, bylo a je víceméně středem mých zájmů, ale nepotřebuji a vlastně ani nechci mít pocit, že si moje dítě ještě kloudně nesedlo oproti jinému, které sedí vlastně už od mala. A že jsem těchto vtíravých pocitů byla plná čím dál tím víc. Nejsem soutěživý typ, ale v tu chvíli se ve mně vynořila ta nejvíc utajovaná soutěžní povaha, jakou jsem nikdy neviděla. Stačilo několik málo situací a bylo to tam.

Začala jsem uvažovat, jestli to, co dělám, dělám pro sebe a nebo pro své dítě. Dost jsem se tím užírala a nevěděla, co dělat. Měla bych chodit do dětských spolků, bazénů či na společné hromadné výlety, kde jsou v mých představách všichni pokakaní, poblití, všichni mají rýmičku a všichni už mají první zoubek, nebo bych měla sedět spokojeně někde na lavičce a užívat si chvíle klidu. Chci to a nebo to? Já chci něco mezi! Ostatně chtít může každý, že.

Až mi jedna známá poradila, abych vše dělala podle sebe. Spokojený rodič=spokojené dítě. Ale co když bude mé dítě málo společenské? Co když bude potom někdy v budoucnu všechny děti mlátit, o všechno se prát a bude radši sama než v kolektivu? Co když? Kdyby to tak člověk věděl.

Mám být jako všichni ostatní a „společensky žít“ a nebo si mám v klidu dělat vše po svém a být jiná, víc sama?

Nebudu si něco nalhávat, pročetla už jsem hodně diskusí, protože mě zajímalo, jak to dělají ostatní. Chci si z toho vybrat to nejvíc vhodné pro sebe a své dítě. Ráda dám na doporučení, protože to už někdo vyzkoušel a já tak nemusím neskonale dlouho vybírat. A hlavně, nejsem vševědoucí. Jsem jen člověk, který se bojí být jiný. Chce být jiný, ale přiznává si, že strach je pro něj ten největší strašák, ta největší svině.

Zkuste být jiní, být sví a postavte se svému strachu. Staňte se jednou rebelem a udělejte něco, co se od Vás neočekává.

Slovy Neala Donalda Walsche:

„Strach je energie, která poškozuje, uzavírá, skrývá, hromadí a omezuje.“

Autor: Kristýna Bednářová | čtvrtek 8.1.2015 8:23 | karma článku: 8.49 | přečteno: 318x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Jan Hulik

Stokrát ne a stokrát ano, aneb život na houpačce ve čtyřech manželských kapitolách - I.

Je to jako kolotoč, ze nějž se za jízdy nedá vystoupit. Trefnějším přirovnáním by mohla být lochneska, ale ta dnešní ve velkém lunaparku, podobající se tzv. dráze smrti, ze které to nejen na té dráze, ale i v břiše dělá přemety.

17.2.2019 v 10:00 | Karma článku: 7.46 | Přečteno: 212 | Diskuse

Jan Jílek

Bdění a snění

Co jsem doma z nemocnice, probouzím se dost časně zrána. Asi stařecká nespavost. Ale na druhou stranu, každé probuzení znamená zlepšení stavu. Už se nemusím bát bolesti ze zakašlání.

17.2.2019 v 7:18 | Karma článku: 15.22 | Přečteno: 319 | Diskuse

Karel Ábelovský

Komu zvoní hrana? II. (nebo jen dvojka, chcete-li)

Je to takový zvláštní fenomén, dalo by se říct. Možná to znají i jiní blogeři, tedy pokud si v administraci občas prohlédnou grafy návštěvnosti, čtenost starých článků a podobně. U mne je to článek "Komu zvoní hrana" který je čten

16.2.2019 v 18:48 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 356 | Diskuse

Pavel Hewlit

Erotická koupel (lyrika)

Koupelnou se rozlila vůně jako popohnaná závanem větru, třebaže ten závan patřil rozevření županu a jeho svlečení a uložení na prádelní koš vedle umyvadla.

16.2.2019 v 11:12 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 556 | Diskuse

Jan Jílek

Restrepo

Podíval jsem se na netflixu na dokument, který údajně vysílala i Česká televize: „Restrepo.” Na České televizi prý nebyl kompletní, zde na netflixu, tedy celý.

16.2.2019 v 2:02 | Karma článku: 16.93 | Přečteno: 617 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 399
Jsem člověk, který miluje knihy a vše s nimi spojené. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala několik let v knihkupectví a nyní se věnuji alespoň psaní knižních recenzí. Spolupracuji s několika vydavatelstvími. Nějakým tím rokem píši na svůj blog a chtěla bych své psaní více rozvíjet.

Najdete na iDNES.cz