Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zapadnout či vybočit?

8. 01. 2015 8:23:14
Tuto otázku si kladu od doby, co jsem porodila své první dítě. Nerodím jako na běžícím pásu, ale příjde mi, že tento okamžik byl v tomto směru klíčovým.

Najednou jsem se nestarala jen o sebe, ale i o malého tvora, který byl ještě nedávno mojí součástí. Mým druhým znamením, ascendentem, jsou Váhy. Z toho hodně vyplývá. Já, nerozvážný člověk, který stojí u regálu několik hodin, až se konečně odhodlá si vybrat to pravé a pak si stejně není jistý, jestli vybral dobře, musí najednou vybírat i pro někoho dalšího. Co je pro dítě to nejlepší, nejšetrnější či nejekologičtější? Kde sehnat ty nejlepší informace? V knihách, na internetu, po diskusích, v encyklopediích? Ano, jisté základy jsem tam našla, ale dál to bylo vše na mém úsudku.

Celý život se učím. Ještě stále nemám pocit, že bych si byla jistá v kramflecích. A mám takový nevtíravý dojem, že k tomu nikdy nedojde. Prostě budu radši víc tolerantní a přizpůsobivá a nebo otevřená všem možnostem, než abych se usadila na jednom názoru. Taková já jsem. A zřejmě i budu.

Ale. Je tu jedno ale, které mě ničí už nějaký ten měsíc.

Nepatřím mezi ty všechny maminky, které se tak rádi pitvoří, mykají a nejradši by své dítě snědly. Ať je už poblité či nikoliv. Jsem člověk, který miluje své dítě, ale vše má své hranice. Čím je mé dítě starší, tím se v tom víc utvrzuji.

Když jsem začínala drandit kočárkem, tak jsem si našla jednu přítelkyni. Vše se vyvíjelo slibně. Ale já najednou zjistila, že to není úplně ono. Nějak mě nenaplňovalo zjištění, že si nepopovídám o ničem jiném než o svém dítěti. Ano, bylo a je víceméně středem mých zájmů, ale nepotřebuji a vlastně ani nechci mít pocit, že si moje dítě ještě kloudně nesedlo oproti jinému, které sedí vlastně už od mala. A že jsem těchto vtíravých pocitů byla plná čím dál tím víc. Nejsem soutěživý typ, ale v tu chvíli se ve mně vynořila ta nejvíc utajovaná soutěžní povaha, jakou jsem nikdy neviděla. Stačilo několik málo situací a bylo to tam.

Začala jsem uvažovat, jestli to, co dělám, dělám pro sebe a nebo pro své dítě. Dost jsem se tím užírala a nevěděla, co dělat. Měla bych chodit do dětských spolků, bazénů či na společné hromadné výlety, kde jsou v mých představách všichni pokakaní, poblití, všichni mají rýmičku a všichni už mají první zoubek, nebo bych měla sedět spokojeně někde na lavičce a užívat si chvíle klidu. Chci to a nebo to? Já chci něco mezi! Ostatně chtít může každý, že.

Až mi jedna známá poradila, abych vše dělala podle sebe. Spokojený rodič=spokojené dítě. Ale co když bude mé dítě málo společenské? Co když bude potom někdy v budoucnu všechny děti mlátit, o všechno se prát a bude radši sama než v kolektivu? Co když? Kdyby to tak člověk věděl.

Mám být jako všichni ostatní a „společensky žít“ a nebo si mám v klidu dělat vše po svém a být jiná, víc sama?

Nebudu si něco nalhávat, pročetla už jsem hodně diskusí, protože mě zajímalo, jak to dělají ostatní. Chci si z toho vybrat to nejvíc vhodné pro sebe a své dítě. Ráda dám na doporučení, protože to už někdo vyzkoušel a já tak nemusím neskonale dlouho vybírat. A hlavně, nejsem vševědoucí. Jsem jen člověk, který se bojí být jiný. Chce být jiný, ale přiznává si, že strach je pro něj ten největší strašák, ta největší svině.

Zkuste být jiní, být sví a postavte se svému strachu. Staňte se jednou rebelem a udělejte něco, co se od Vás neočekává.

Slovy Neala Donalda Walsche:

„Strach je energie, která poškozuje, uzavírá, skrývá, hromadí a omezuje.“

Autor: Kristýna Bednářová | čtvrtek 8.1.2015 8:23 | karma článku: 8.49 | přečteno: 318x


Další články blogera

Kristýna Bednářová

Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy

Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.

25.4.2016 v 12:08 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 759 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Já nepronásleduji, já pletu

Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.

7.3.2016 v 8:56 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 240 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Na chvíli v jiném těle

Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.

18.2.2016 v 12:17 | Karma článku: 8.10 | Přečteno: 275 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Když má kniha vlastní život

Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.

15.2.2016 v 13:19 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 143 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Laďka Sindlerova

„Cos dokázala v životě?“

Dobrá otázka, že jo? Nedostala jsem ji já, zase jsem ji slyšela a v té chvíli jsem se zamyslela a zeptala se sama sebe co jsem v životě dokázala.

18.9.2018 v 12:45 | Karma článku: 17.60 | Přečteno: 618 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Milost jen pro toho, kdo po ní touží

Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Lukáš 18,14)

17.9.2018 v 21:31 | Karma článku: 11.20 | Přečteno: 100 | Diskuse

Jan Jílek

Malá Itálie v tramvaji

Jel jsem ráno tramvají č.12. Směrem na Vltavskou. Jako vždy, mezi Andělem a Klárovem se z tramvaje stane menší cizinecká kolonie. Dnes italská.

17.9.2018 v 12:35 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 973 | Diskuse

Alena Křehotová

Nina - zřejmě naposledy

Tedy ode mne. Předchozí článek byl v návaznosti na její rozhovor v Ona Dnes z 10. 09. 2018. Předtím jsem psala o potřebě nového vozíku a zeelektrizovaného... Dnes jen fotky. Jsou tzv. z mého archivu, autorskými právy se nemusíte

17.9.2018 v 9:45 | Karma článku: 14.67 | Přečteno: 411 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Bůh ztratil moji adresu,

ta slova jsem tuhle někde četla nebo slyšela. Páni, nikdy by mi nenapadlo, že těmi pár slovy lze vyjádřit stav, ve kterém se právě nacházím.

17.9.2018 v 9:00 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 481 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 397
Jsem člověk, který miluje knihy a vše s nimi spojené. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala několik let v knihkupectví a nyní se věnuji alespoň psaní knižních recenzí. Spolupracuji s několika vydavatelstvími. Nějakým tím rokem píši na svůj blog a chtěla bych své psaní více rozvíjet.




Najdete na iDNES.cz