Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jako skála

8. 01. 2015 2:21:21
Přítelkyně mi svěřila tajemství a já ani nevím proč jsem si vzpomněla na své občasné stavy, které procházejí mým tělem. Cítím se jako někdo jiný, snad jako skála.

Letící orel

Občas si příjdu jako skála. Jen si tak stojím a ani se nehnu.

Pozoruju dění okolo a mám pocit, jakoby šlo všechno mimo mě.

Pevně stojím na zemi, ale přitom se vznáším kdesi v oblacích.

Na první pohled působím chladně a netečně, ale sama cítím, že mi srdce tluče a uvnitř se mi prohání teplá krev.

Stojím a pozoruju lidi kolem sebe. Jakoby mě nikdo neviděl. Jakobych tu byla naprosto sama. Samotinká.

Jsem tu proto, že má existence má nějaký smysl. Jsem tu z důvodu, který je zahalen v mlze. Stejně jako můj vrchol.

Občas se ke mně přiblíží kdosi a pevně mě obejme. Má neviditelná náruč mu dotyk opětuje. Jsem šťastná, ale není to vidět.

Umím mlčet, ale umím i řvát. Mlčím tak, že se mé nitro naplňuje myšlenkami jako nádoba vodou. Umím řvát tak, že mě slyší i ten nepatrný kamínek v dálce.

Ráda naslouchám. Připadám si jako vrba, přestože jsem z kamene.

Cítím vše, ale zároveň je mi vše tak vzdálené.

Miluji skály kolem mě. Jsou jako vnitřní vesmír, který vytváři krásné obrazce.

Občas slyším šepot větru, který mě nutí přemýšlet.

Paprsky slunce mě dokáží zahřát na hodně dlouhou dobu. Ale pak je tu najednou tma a chlad.

Je těžké být skálou. Chtěla bych být někým jiným. Například sovou, orlem, kánětem. Být svobodná a létat si po obloze sem a tam.

Můj úděl je být skálou. Jen tak stát a ani se nehnout.

Autor: Kristýna Bednářová | čtvrtek 8.1.2015 2:21 | karma článku: 6.86 | přečteno: 360x


Další články blogera

Kristýna Bednářová

Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy

Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.

25.4.2016 v 12:08 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 759 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Já nepronásleduji, já pletu

Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.

7.3.2016 v 8:56 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 240 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Na chvíli v jiném těle

Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.

18.2.2016 v 12:17 | Karma článku: 8.10 | Přečteno: 275 | Diskuse

Kristýna Bednářová

Když má kniha vlastní život

Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.

15.2.2016 v 13:19 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 143 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Duplák

Eskalace

Překrásná a nikdy nekončící romance, kterou mě zahlcovala, mě na druhé straně vah nepřestávala udivovat.

17.9.2018 v 7:45 | Karma článku: 3.71 | Přečteno: 92 | Diskuse

Marcela Valouchová

Noc

Tlustou propisku dal na kraj koberce, to byla mašinka, a za ní zapojil tenčí. Vedle udělal vláček z tužek. "Hlavní nádraží." Zvolal nadšeně. Posunul vláček k papuči položené podrážkou nahoru. "Hu hůůů. Bude tunéééél."

17.9.2018 v 7:20 | Karma článku: 6.77 | Přečteno: 115 | Diskuse

Jiří Babor

Dub za domem

Za naším zadním vchodem je velký starý dub...občas tam sedávám a kouřím..(samozřejmé pod starou dekou protože o hemoroidy nestojím, rýma stačí)

16.9.2018 v 21:02 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 147 | Diskuse

Marek Ryšánek

Co v nás roste? Jaké plody neseme?

mnozí lidé hledají prostřednictvím duchovního života zvláštní, extatické zážitky, únik z všednosti. Ale to není ta pravá podstata toho, o co by nám v naší víře, či zbožnosti mělo jít.

16.9.2018 v 12:03 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 124 | Diskuse

Liběna Hachová

Čich na lidi

První dojmy při setkání, intuice, pocity... Dáte na ně bez ohledu na to, co vaše oči vidí a uši slyší?

16.9.2018 v 11:17 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 227 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 397
Jsem člověk, který miluje knihy a vše s nimi spojené. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala několik let v knihkupectví a nyní se věnuji alespoň psaní knižních recenzí. Spolupracuji s několika vydavatelstvími. Nějakým tím rokem píši na svůj blog a chtěla bych své psaní více rozvíjet.




Najdete na iDNES.cz