Jako skála

8. 01. 2015 2:21:21
Přítelkyně mi svěřila tajemství a já ani nevím proč jsem si vzpomněla na své občasné stavy, které procházejí mým tělem. Cítím se jako někdo jiný, snad jako skála.

Letící orel

Občas si příjdu jako skála. Jen si tak stojím a ani se nehnu.

Pozoruju dění okolo a mám pocit, jakoby šlo všechno mimo mě.

Pevně stojím na zemi, ale přitom se vznáším kdesi v oblacích.

Na první pohled působím chladně a netečně, ale sama cítím, že mi srdce tluče a uvnitř se mi prohání teplá krev.

Stojím a pozoruju lidi kolem sebe. Jakoby mě nikdo neviděl. Jakobych tu byla naprosto sama. Samotinká.

Jsem tu proto, že má existence má nějaký smysl. Jsem tu z důvodu, který je zahalen v mlze. Stejně jako můj vrchol.

Občas se ke mně přiblíží kdosi a pevně mě obejme. Má neviditelná náruč mu dotyk opětuje. Jsem šťastná, ale není to vidět.

Umím mlčet, ale umím i řvát. Mlčím tak, že se mé nitro naplňuje myšlenkami jako nádoba vodou. Umím řvát tak, že mě slyší i ten nepatrný kamínek v dálce.

Ráda naslouchám. Připadám si jako vrba, přestože jsem z kamene.

Cítím vše, ale zároveň je mi vše tak vzdálené.

Miluji skály kolem mě. Jsou jako vnitřní vesmír, který vytváři krásné obrazce.

Občas slyším šepot větru, který mě nutí přemýšlet.

Paprsky slunce mě dokáží zahřát na hodně dlouhou dobu. Ale pak je tu najednou tma a chlad.

Je těžké být skálou. Chtěla bych být někým jiným. Například sovou, orlem, kánětem. Být svobodná a létat si po obloze sem a tam.

Můj úděl je být skálou. Jen tak stát a ani se nehnout.

Autor: Kristýna Bednářová | čtvrtek 8.1.2015 2:21 | karma článku: 6.86 | přečteno: 360x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Kvapil

Ve slabé chvilce

Opět dávám do placu jeden anglický sonet. Jak mi o něm kamarád řekl, je váhavý, dvojznačný a zdráhavý, což jistě někam směřuje, ale on se neodvažuji říci kam a já to nevím. Jisté je, že vtipkovat se někdy nevyplácí.

18.2.2019 v 10:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jan Jurek

Máš mé požehnání ...

"Už do té školy chodit nechci." "Dobře, ale co tedy chceš? Přece toho nemůžeš jen tak nechat. Docela ti to tam jde. Učitelé si na tebe nestěžují, máš solidní výsledky ..." "Nebaví mě to, necítím se tam dobře." "A kam bys chtěl? ....

18.2.2019 v 8:29 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 200 | Diskuse

Marcela Valouchová

Kompatibilní

Vonělo to tu papírem, fantazií a tajemnem předchozích věků. Rozhlédla jsem se. Staré dřevěné skříně a police plné knih. Byla to malá knihovna ve starém, historickém domě. Ano sen asi knihy v dnešní době patří.

18.2.2019 v 7:20 | Karma článku: 4.70 | Přečteno: 129 | Diskuse

Vojtěch Fišera

Na dlaních

„Skutečná láska se nikdy nevyčerpá, a když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš pít.“

17.2.2019 v 18:44 | Karma článku: 9.91 | Přečteno: 95 | Diskuse

Filip Vracovský

Únorová rána na cestách

Nedělní malování slovy pro zvané i náhodné kolemjdoucí, zachycené dnes po ránu v otevřené krajině poblíž Plzně...

17.2.2019 v 12:16 | Karma článku: 9.72 | Přečteno: 241 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 399
Jsem člověk, který miluje knihy a vše s nimi spojené. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala několik let v knihkupectví a nyní se věnuji alespoň psaní knižních recenzí. Spolupracuji s několika vydavatelstvími. Nějakým tím rokem píši na svůj blog a chtěla bych své psaní více rozvíjet.

Najdete na iDNES.cz