Vymydlený leden
Jak psala jedna blogerka, tak je to trochu komedie, neboť všichni dělají, že potřebují strašně zhubnout, cvičit, líp jíst, míň pít (samozřejmě alkoholu, vody naopak víc), vůbec víc šetřit, víc se věnovat dětem, míň zahálet, vyhýbat se prokrastinaci a tak nějak každý chce být v novém roce úplně někým jiným.
Bohužel to ale nejde. Nebo jde, ale jen chvíli. Však to určitě znáte. Je to tak každý rok. A nejen v lednu. Měsíc, maximálně dva, to tak budete držet zuby nehty a když už Vám to opět poleze krkem, tak zabřednete do starých kolejí a budete se těšit na další rok, který bude určitě lepší. Protože začínat se dá neustále znovu a znovu.
Já ten leden nějak nestíhám vnímat. Krom toho, že si počasí dělá naprosto co chce, takže od něj něco očekávat je opravdu krok do prázdna, tak to tak nějak letí? Přeci jen už je půlka měsíce a já se po Vánocích opět snažím zapojit do starých, míň sladkostmi nabitých dní.
Je pravda, že jedna věc je u mě pro leden typická. Přestože se jedná o měsíc jako každý jiný, já mám pocit, že si musím ve všem udělat pořádek. Střídají se u mě nálady a pocity. Jeden den se cítím nabitá energií, kdy lítám všude hned od probuzení a druhý den jsem naopak vybitá a jako přejetá parním válcem. A ještě k tomu se mi totálně nic nechce, nejradši bych demotivovala i ostatní kolem a vůbec cokoliv dělat je nad mé síly. A takto se mi to střídá. Jako ponožky svědomitých jedinců, kteří si je mění opravdu každý den.
Ale abych na Vás nehodila to nicnechtícdělání, což není mým cílem, naopak, tak jsem se Vám rozhodla sdělit, jak strašně moc jsem pilná a potřebuji něco grunovat, mýt a uklízet.
Určitě už jste to slyšeli. Když máte v hlavě zmatek a nevíte kam byste dřív skočili, myšlenky Vám lítají sem a tam, občas přibude nějaký ten problém a vy byste svoji hlavu nejradši věnovali někomu jinému, tak je úplně nejjednodušší začít uklízet a třídit. O co je větší chaos v hlavě, o to víc je potřeba pořádku v bytě. Pak se to dá samozřejmě pojmout taky trochu mírněji a dá se uklidit jen psací stůl, polička, šatník, botník, lednička, kabelka atd.
Co mě se honí všechno v hlavě? Možná to, že za několik měsíců mi přibude víc starostí. A já mám už teď pocit, že potřebuju všechno srovnat. Ikdyž třeba okna mě nechávají klidnou. Ještě je přes ně vidět, máme žaluzie a v horším případě i závěsy, takže to je vklidu. Ale šatník? Botník? Kuchyně? Lednička? Ach!
Ostatně nevím, jak dlouho tento stav vydržím. Přeci jen jsem se s vrtulkou kdesi nenarodila a ač někdy mám víc energie, tak ten malej špunt mi často mění plány. Nějak se nemohu odsunout od obývacího pokoje a kuchyňské linky. Neustálé drobečky, vylité šťávy, papírky všude, pokreslené stoly, rozházené polštáře a hračky všude mě dohánějí k pokraji sil. Ale já věřím, že se dočkám! Já ten pořádek v hlavě a v bytě udělám! Budu mít všechno srovnané, na svém místě, bez drobečků, čisté, zářící...jednou to bude. Aspoň na těch pár minut, než se vzbudí jedno dítě a nebo se narodí to druhé.
Mějte krásný leden a já doufám, že jste na tom líp jak já. To, co si naplánujete, to uděláte. A v hlavě to máte aspoň trochu vpořádku.
Kristýna Bednářová
Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy
Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.
Kristýna Bednářová
Já nepronásleduji, já pletu
Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.
Kristýna Bednářová
Na chvíli v jiném těle
Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.
Kristýna Bednářová
Když má kniha vlastní život
Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.
Kristýna Bednářová
S noži do Džibuti
Byla dívka s noži spjatá, trénovala v rukou kata, její duše zaprodaná, dožila se vždycky rána. Neměla to nikdy lehké, musela se hodně prát, život visel na provázku, nestihla to nikdy vzdát.
Kristýna Bednářová
Sobectví tak trochu na škodu
Zjistila jsem, že jsem sobec a prahnu po moci. Jsem introvert. Člověk s téměř nulovým sebevědomím a někdo, kdo by chtěl neustále druhým snášet modré z nebe.
Kristýna Bednářová
Neuklízený pokoj = Neuspořádaná mysl
Jak mě ovlivnila metoda KonMari aneb uklízení účinně a trvale. Nikdy jsem moc před svátky uklízení neřešila. Když jsem ještě bydlela u rodičů, tak jsem měla za úkol uklidit si v pokojíčku a občas něco vypomoci po baráku.
Kristýna Bednářová
Poslouchejte svoje děti
Snaží se nám sdělit spoustu věcí, ale my je neposloucháme. Vidíme jen to svoje. Neustále jim něco vštěpujeme, ale zároveň žasneme, co dokáží samy, bez naší pomoci udělat, říct či si pomyslet.
Kristýna Bednářová
Když je problém u tebe, bude chyba u mě
Každý to zná, každý to umí, ale jen málokdo o tom přemýšlí tak, že by to dělat neměl. Pomluvy, drby, řeči.
Kristýna Bednářová
Jako blesk z čistého nebe
Když s někým pečetíte vztah, máte pocit, že to musí být navždy. Svoji budoucnost vidíte jasně. Život bok po boku s radostmi i strastmi. Nemůžete ale vidět vše.
Kristýna Bednářová
Jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí?
Máte pocit, že se znáte? Víte, co chcete, co děláte, na co nejčastěji myslíte? Koho či co milujete a jak žijete? Mělo by to tak být, ale dost často o sobě moc nevíme a spíše radši řešíme někoho jiného.
Kristýna Bednářová
Každý má své špatné dny....i sloni
Každý dokáže klamat tělem. Stejně tak sloni, kteří patří mezi divoká zvířata. Takový kus těla a taková úžasná mysl.
Kristýna Bednářová
Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo
Kdo je v tomto světě blázen a kdo ne? Můžeme se pokládat za blázny sami a nebo nám to musí předurčit druzí? Kde jsou hranice bláznovství? Neměli by být hranice našeho světa považovány za začátek bláznovství?
Kristýna Bednářová
Jen tak trochu bláznivá
Lena Dunham – proslavila se seriálem Girls (2012), kterému napsala scénář i ho režírovala. Tentokrát chce světu ukázat, jak ten její život stál za starou belu a co v něm stihla všechno prožít.
Kristýna Bednářová
Život jako umění aneb všichni toužíme a žízníme po lásce
Živoucí a mrtví, probuzení a spící, vědomí a nevědomí. Pro ty byla tato kniha napsána. Pro ty, kteří již rozumějí nebo chtějí porozumět, proč nám Pavel pravil: „Co se bojíš smrti, blázne: všichni se měníme, ale ne všichni usneme!“
Kristýna Bednářová
Neplodnost. Adopce. Nevěra.
Témata, která se v mém okolí objevují čím dál tím víc. Neplodnost, adopce, nevěra. Možná by mě to mělo vyděsit, možná bych se nad tím měla víc zastavit a možná to taky není moje věc, tudíž bych to měla nechat plavat.
Kristýna Bednářová
Lupa – pomocník, který může zachránit střechu nad hlavou
Světlana Glaserová – Kdopak by se šmejdů bál? (Universum, 2015)
Kristýna Bednářová
Recenze: Život Ruth - Donald McCaig
Kniha bude jistojistě lahodit těm, kteří četli od Donalda McCaiga Rhetta Butlera a kteří milují Jih proti severu od Margaret Mitchellové. Věřím, že doplní spoustu zajímavostí, které byly doteď skryty a obohatí čtenáře o několik dalších informací. Musím přiznat, že jsem ani jednu zmíněnou knihu nečetla, přesto si myslím, že to ničemu nevadilo a já si v tomto díle našla svoje.
Kristýna Bednářová
Zábava zvaná jaro
„Jako každý rok se letos na jaře asi určitě zamiluju. Ať je do léta nějaká zábava. V nejhorším případě až do podzimu...života“ Karel Plíhal/Plíharmonyje/Jaro
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 406x