Sobectví tak trochu na škodu
Ale jak řekl pan Dušek ve své knize Tvarytmy, člověk, který chce neustále pomáhat s vysokou pravděpodobností prahne po moci.
Takže to vypadá, že chci vládnout všem. Snažím se z toho už několik měsíců poučit a druhým radši nic neradit. Je to teda pěkně těžké. Nejradši bych si zamkla ústa pomyslným klíčem. V některých momentech přeci musím říct, co si myslím! Kdo jiný by to dotyčnému vysvětlil, když ne já? Ono se to tak přeci nabízí.
Ne! Prostě ne!
Už se mi stalo několikrát, že jsem poradila. A vím já, jestli to bylo správné nebo špatné? Tahala jsem to z hlavy jen tak z ničeho. Měla jsem neodbytný pocit, že je mě v tomto případě potřeba. Říkala jsem si, jak bych to asi tak udělala a vlastně nenápadně druhým nutila mé postupy.
Začínat stylem: „Já bych to udělala takhle, protože si myslím...“ není úplně ta nejlepší pomoc. Jiný případ by byl, kdyby za námi někdo přišel pro radu a přímo nám řekl: „Poraď mi prosím. Vymysli mi, jak to mám udělat.“ A to se mi snad nikdy nestalo. Nevybavuji si situaci, kdy bych toto slyšela. (Pozn.: V ten samý den, kdy jsem dopsala článek, jsem byla po dlouhé době požádána o radu:-))
Ve většině případů se dotyčný chce jen svěřit. Ani moc netouží po vaší radě, jen chce nějakou vrbu, která by ho vyslechla, přikyvovala a ulevila mu.
Já se vždycky zamyslím a říkám si, jak bych to udělala já. Co by bylo pro mě nejoptimálnějším řešením. Pak to vypustím z úst. Jak jinak. Chyba.
Nedávno jsem si přečetla článek o vztazích, kde se řešilo i toto téma. Problém s tím, že má hodně lidí pocit, že by mělo zasáhnout. Autor článku radí, abychom to nechali na odbornících a nebo alespoň na tom, kdo už to zažil a může čerpat ze svých zkušeností. Nevnucovat svůj názor, ale nabídnout možnou útěchu, aby se v tom dotyčný neplácal sám.
Zjišťuji, že se v dnešní době díky všem možným sociálním sítím lidé uchylují k tomu, aby přenášeli informace, které kdesi vyčetli, nebo je mají z druhé ruky. Abych byla konkrétní, tak prostě drbou.
Mluví o někom a šíří informace, které si myslí a nebo je někde pouze slyšeli. Vytváří řetězovou reakci, která může mít kruté následky. A to by se dalo hovořit o tolika věcech. O knihách, o filmech, o jídlech, o místech, cestování atp.
Na konec jeden moc pěkný a pravdivý citát od Karla Čapka.
„Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.“
Kristýna Bednářová
Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy
Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.
Kristýna Bednářová
Já nepronásleduji, já pletu
Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.
Kristýna Bednářová
Na chvíli v jiném těle
Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.
Kristýna Bednářová
Když má kniha vlastní život
Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.
Kristýna Bednářová
S noži do Džibuti
Byla dívka s noži spjatá, trénovala v rukou kata, její duše zaprodaná, dožila se vždycky rána. Neměla to nikdy lehké, musela se hodně prát, život visel na provázku, nestihla to nikdy vzdát.
Kristýna Bednářová
Neuklízený pokoj = Neuspořádaná mysl
Jak mě ovlivnila metoda KonMari aneb uklízení účinně a trvale. Nikdy jsem moc před svátky uklízení neřešila. Když jsem ještě bydlela u rodičů, tak jsem měla za úkol uklidit si v pokojíčku a občas něco vypomoci po baráku.
Kristýna Bednářová
Poslouchejte svoje děti
Snaží se nám sdělit spoustu věcí, ale my je neposloucháme. Vidíme jen to svoje. Neustále jim něco vštěpujeme, ale zároveň žasneme, co dokáží samy, bez naší pomoci udělat, říct či si pomyslet.
Kristýna Bednářová
Když je problém u tebe, bude chyba u mě
Každý to zná, každý to umí, ale jen málokdo o tom přemýšlí tak, že by to dělat neměl. Pomluvy, drby, řeči.
Kristýna Bednářová
Jako blesk z čistého nebe
Když s někým pečetíte vztah, máte pocit, že to musí být navždy. Svoji budoucnost vidíte jasně. Život bok po boku s radostmi i strastmi. Nemůžete ale vidět vše.
Kristýna Bednářová
Jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí?
Máte pocit, že se znáte? Víte, co chcete, co děláte, na co nejčastěji myslíte? Koho či co milujete a jak žijete? Mělo by to tak být, ale dost často o sobě moc nevíme a spíše radši řešíme někoho jiného.
Kristýna Bednářová
Každý má své špatné dny....i sloni
Každý dokáže klamat tělem. Stejně tak sloni, kteří patří mezi divoká zvířata. Takový kus těla a taková úžasná mysl.
Kristýna Bednářová
Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo
Kdo je v tomto světě blázen a kdo ne? Můžeme se pokládat za blázny sami a nebo nám to musí předurčit druzí? Kde jsou hranice bláznovství? Neměli by být hranice našeho světa považovány za začátek bláznovství?
Kristýna Bednářová
Jen tak trochu bláznivá
Lena Dunham – proslavila se seriálem Girls (2012), kterému napsala scénář i ho režírovala. Tentokrát chce světu ukázat, jak ten její život stál za starou belu a co v něm stihla všechno prožít.
Kristýna Bednářová
Život jako umění aneb všichni toužíme a žízníme po lásce
Živoucí a mrtví, probuzení a spící, vědomí a nevědomí. Pro ty byla tato kniha napsána. Pro ty, kteří již rozumějí nebo chtějí porozumět, proč nám Pavel pravil: „Co se bojíš smrti, blázne: všichni se měníme, ale ne všichni usneme!“
Kristýna Bednářová
Neplodnost. Adopce. Nevěra.
Témata, která se v mém okolí objevují čím dál tím víc. Neplodnost, adopce, nevěra. Možná by mě to mělo vyděsit, možná bych se nad tím měla víc zastavit a možná to taky není moje věc, tudíž bych to měla nechat plavat.
Kristýna Bednářová
Lupa – pomocník, který může zachránit střechu nad hlavou
Světlana Glaserová – Kdopak by se šmejdů bál? (Universum, 2015)
Kristýna Bednářová
Recenze: Život Ruth - Donald McCaig
Kniha bude jistojistě lahodit těm, kteří četli od Donalda McCaiga Rhetta Butlera a kteří milují Jih proti severu od Margaret Mitchellové. Věřím, že doplní spoustu zajímavostí, které byly doteď skryty a obohatí čtenáře o několik dalších informací. Musím přiznat, že jsem ani jednu zmíněnou knihu nečetla, přesto si myslím, že to ničemu nevadilo a já si v tomto díle našla svoje.
Kristýna Bednářová
Zábava zvaná jaro
„Jako každý rok se letos na jaře asi určitě zamiluju. Ať je do léta nějaká zábava. V nejhorším případě až do podzimu...života“ Karel Plíhal/Plíharmonyje/Jaro
Kristýna Bednářová
Dvě strany života
Tabula rasa. Nepopsaná tabule, která má před sebou spoustu možností. Každý člověk se narodí a má šanci na krásný nový život. I když už těch životů za sebou může mít víc, tak od teď začíná nanovo. Nastupuje do nového koloběhu, který mu dává spoustu zkušeností a posouvá ho zase o kus dál.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 406x