Sobectví tak trochu na škodu

Zjistila jsem, že jsem sobec a prahnu po moci. Jsem introvert. Člověk s téměř nulovým sebevědomím a někdo, kdo by chtěl neustále druhým snášet modré z nebe. 

Ale jak řekl pan Dušek ve své knize Tvarytmy, člověk, který chce neustále pomáhat s vysokou pravděpodobností prahne po moci.

Takže to vypadá, že chci vládnout všem.  Snažím se z toho už několik měsíců poučit a druhým radši nic neradit. Je to teda pěkně těžké. Nejradši bych si zamkla ústa pomyslným klíčem. V některých momentech přeci musím říct, co si myslím! Kdo jiný by to dotyčnému vysvětlil, když ne já? Ono se to tak přeci nabízí.

Ne! Prostě ne!

Už se mi stalo několikrát, že jsem poradila. A vím já, jestli to bylo správné nebo špatné? Tahala jsem to z hlavy jen tak z ničeho. Měla jsem neodbytný pocit, že je mě v tomto případě potřeba. Říkala jsem si, jak bych to asi tak udělala a vlastně nenápadně druhým nutila mé postupy.

Začínat stylem: „Já bych to udělala takhle, protože si myslím...“ není úplně ta nejlepší pomoc. Jiný případ by byl, kdyby za námi někdo přišel pro radu a přímo nám řekl: „Poraď mi prosím. Vymysli mi, jak to mám udělat.“  A to se mi snad nikdy nestalo. Nevybavuji si situaci, kdy bych toto slyšela. (Pozn.: V ten samý den, kdy jsem dopsala článek, jsem byla po dlouhé době požádána o radu:-))

Ve většině případů se dotyčný chce jen svěřit. Ani moc netouží po vaší radě, jen chce nějakou vrbu, která by ho vyslechla, přikyvovala a ulevila mu.

Já se vždycky zamyslím a říkám si, jak bych to udělala já. Co by bylo pro mě nejoptimálnějším řešením. Pak to vypustím z úst. Jak jinak. Chyba.

Nedávno jsem si přečetla článek o vztazích, kde se řešilo i toto téma. Problém s tím, že má hodně lidí pocit, že by mělo zasáhnout. Autor článku radí, abychom to nechali na odbornících a nebo alespoň na tom, kdo už to zažil a může čerpat ze svých zkušeností. Nevnucovat svůj názor, ale nabídnout možnou útěchu, aby se v tom dotyčný neplácal sám.

Zjišťuji, že se v dnešní době díky všem možným sociálním sítím lidé uchylují k tomu, aby přenášeli informace, které kdesi vyčetli, nebo je mají z druhé ruky. Abych byla konkrétní, tak prostě drbou.

Mluví o někom a šíří informace, které si myslí a nebo je někde pouze slyšeli. Vytváří řetězovou reakci, která může mít kruté následky. A to by se dalo hovořit o tolika věcech. O knihách, o filmech, o jídlech, o místech, cestování atp. 

Na konec jeden moc pěkný a pravdivý citát od Karla Čapka.

„Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.“