Neuklízený pokoj = Neuspořádaná mysl
Jelikož ale moje uklízení dopadlo tak, že jsem se ocitla ještě ve větším bordelu, tak jsem to dost často vzdala. Pamatuji si zoufalý výraz mého tatínka, který se šel podívat, jak mi to uklízení jde a skoro se do pokoje ani nedostal. Přes velké kupy věcí nemohl otevřít dveře. Brala jsem to prostě důkladně. Rukou mi musel projít každý papírek, každá blbost, takže jsem se ve většině případů prostě zasekla u čtení nějakých starých dopisů nebo prohlížení alb. Pak jsem to všechno narychlo naházela na nejvíc temné a ukryté místo a tvářila jsem se nad věcí.
"Rodiče od nás vyžadovali, abychom si ve svém pokoji uklízeli, ale ani je nikdo neučil, jak to dělat. Co se týče uklízení, jsme všichni samouci."
Teď, když se mám starat o vlastní bydlení, je to jiné. Nemám na starosti jenom jeden pokoj, ale hned celý byt, který není nikterak malý. Každý kout na mě útočí svými němými výkřiky.
Abyste mě dobře pochopili, tak mé uklízení je často povrchní. Je toho moc, takže prostě uklidím jen to, co vidím a ostatní nechávám na někdy jindy. Prach setřu, kde ho vidím, vyluxuji jen to, co je vidět atd. Můj manžel je přesný opak. Ten, když už jde uklízet, tak to bere z gruntu. Vše se následně leskne jako psovi kulky. Občas mám pocit, že mě dostatečně nechápe a jakoby mi vyčítal, že uklízím opravdu jen tak letmo. Já bych se ale pomátla, kdybych měla uklízet všechno pořád důkladně.
Někdo chytrý tvrdí, že když si člověk potřebuje udělat pořádek v sobě, nejlepší cesta, jak toho dosáhnout, je uklidit své okolí. Nebo něco, co nejčastěji používáte. Kabelku, peněženku, skříňku, stůl, byt, zámek..:o) Je to pravda! Mám to vyzkoušené. A bohužel to mé povrchní uklízení na to vůbec neplatí.
Poslední dny mám pocit, že jsem se zbláznila. Nebo spíš se snažím nezbláznit. V hlavě mi lítá nehorázné množství neuchopitelných myšlenek, které mě uvádí do šílených stavů. Na venek možná působím klidně, vyrovnaně a šťastně, ale uvnitř jako bych byla roztříštěná, roztěkaná, zmatená a hlavně dezorientovaná.
A pak to přišlo. Do ruky se mi dostala kniha Zázračný úklid od Marie Kondo. Když jsem ji viděla poprvé, tak jsem byla spíše zvědavá. Co by kdo mohl o uklízení vtěsnat do knihy? Jak jsem se mýlila. Jsem teprve v půlce a musím říct, že už nemám doma téměř co uklízet. No, to kecám vlastně. Pořád toho je dost. Ono při dvou dětech to ani jinak nejde. To mé snahy vydrží vždycky tak 5 minut a pak je to opět po staru. Ale takové to uklízení až na dřeň, to už mám téměř hotové. Už mě čeká jen pár hříšných míst a potom půda, sklep a zahrada. A pak samozřejmě to normální. Umýt okna, utřít prach, vytřít, vyčistit...
Mně je najednou tak nějak líp. Nikdy bych netušila, že vynášení odpadkového koše pro mě bude taková přínosná činnost. Včera jsem byla v popelnici minimálně 10x, protože jsem měla vždycky pocit, že už mám dost, ale dost jsem toho ještě vůbec neměla.
Říkala jsem si, že bych vyfotila svoje dílo před a po, ale usoudila jsem, že by to vlastně ani vidět nebylo. To totiž vidí jen ti vyvolení, kteří mohou otevřít šuplík či dvířka a to vy, nezlobte se na mě, nejste.
"Lidé nedokážou měnit své návyky, aniž napřed změní způsob myšlení."
Paní Marie toho ve své knize o uklízení píše opravdu dost. Ne nadarmo je to jedna z nejvlivnějších žen, která mnoha lidem přinesla úlevu. Zbavila je spousty věcí, které si hromadí pro horší časy. Její krédo zní: Mějte doma jen ty věci, z kterých máte radost. Ostatní vyhoďte.
Jako jo, je spousta věcí, které doma prostě musí být. Dejte si ale ruku na srdce, že doma máte většinu věcí jenom kvůli tomu, že si myslíte, že se vám budou hodit, nevíte kam byste je dali, je vám jich líto a nebo je prostě musíte mít ani nevíte proč.
"Mnozí lidé pociťují potřebu uklízet, pokud jsou pod nějakým tlakem, jako například těsně před zkouškou. Ale tato potřeba nevzniká, že by si museli uklidit pokoj. Vzniká proto, že potřebují nastolit pořádek "v něčem jiném"."
Řekla bych, že tato kniha by se měla číst po celý rok, nejenom o Vánocích, kdy mají lidé pocit, že musí vygruntovat nejvíc. Člověk by do ní měl nahlédnout každý měsíc, aby se možná jen ujistil a namotivoval k ujištění, že doma není nic, co by tam být nemělo a nebo co se tam z neznámých důvodů nahromadilo. Mně samotné si stačí přečíst třeba jen odstavec. Potom zaklapnu a díky vlně energie jdu uklízet. Při čtení už mi běží seriál toho, jak to budu dělat, co kam dám a co vyhodím. Dokonce jsem si pořídila velké černé pytle. Sice si přijdu jako ten největší zločinec, když jdu vyhazovat velký plný pytel do popelnice, ale snad to sousedé pochopí. Já své děti opravdu nevyhazuji. Ani zvířátka!
"Uklízení přináší viditelné výsledky. Uklízení nikdy nelže."
Zázračný úklid, Marie Kondo
Knižní Klub, 2015
Kristýna Bednářová
Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy
Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.
Kristýna Bednářová
Já nepronásleduji, já pletu
Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.
Kristýna Bednářová
Na chvíli v jiném těle
Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.
Kristýna Bednářová
Když má kniha vlastní život
Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.
Kristýna Bednářová
S noži do Džibuti
Byla dívka s noži spjatá, trénovala v rukou kata, její duše zaprodaná, dožila se vždycky rána. Neměla to nikdy lehké, musela se hodně prát, život visel na provázku, nestihla to nikdy vzdát.
Kristýna Bednářová
Sobectví tak trochu na škodu
Zjistila jsem, že jsem sobec a prahnu po moci. Jsem introvert. Člověk s téměř nulovým sebevědomím a někdo, kdo by chtěl neustále druhým snášet modré z nebe.
Kristýna Bednářová
Poslouchejte svoje děti
Snaží se nám sdělit spoustu věcí, ale my je neposloucháme. Vidíme jen to svoje. Neustále jim něco vštěpujeme, ale zároveň žasneme, co dokáží samy, bez naší pomoci udělat, říct či si pomyslet.
Kristýna Bednářová
Když je problém u tebe, bude chyba u mě
Každý to zná, každý to umí, ale jen málokdo o tom přemýšlí tak, že by to dělat neměl. Pomluvy, drby, řeči.
Kristýna Bednářová
Jako blesk z čistého nebe
Když s někým pečetíte vztah, máte pocit, že to musí být navždy. Svoji budoucnost vidíte jasně. Život bok po boku s radostmi i strastmi. Nemůžete ale vidět vše.
Kristýna Bednářová
Jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí?
Máte pocit, že se znáte? Víte, co chcete, co děláte, na co nejčastěji myslíte? Koho či co milujete a jak žijete? Mělo by to tak být, ale dost často o sobě moc nevíme a spíše radši řešíme někoho jiného.
Kristýna Bednářová
Každý má své špatné dny....i sloni
Každý dokáže klamat tělem. Stejně tak sloni, kteří patří mezi divoká zvířata. Takový kus těla a taková úžasná mysl.
Kristýna Bednářová
Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo
Kdo je v tomto světě blázen a kdo ne? Můžeme se pokládat za blázny sami a nebo nám to musí předurčit druzí? Kde jsou hranice bláznovství? Neměli by být hranice našeho světa považovány za začátek bláznovství?
Kristýna Bednářová
Jen tak trochu bláznivá
Lena Dunham – proslavila se seriálem Girls (2012), kterému napsala scénář i ho režírovala. Tentokrát chce světu ukázat, jak ten její život stál za starou belu a co v něm stihla všechno prožít.
Kristýna Bednářová
Život jako umění aneb všichni toužíme a žízníme po lásce
Živoucí a mrtví, probuzení a spící, vědomí a nevědomí. Pro ty byla tato kniha napsána. Pro ty, kteří již rozumějí nebo chtějí porozumět, proč nám Pavel pravil: „Co se bojíš smrti, blázne: všichni se měníme, ale ne všichni usneme!“
Kristýna Bednářová
Neplodnost. Adopce. Nevěra.
Témata, která se v mém okolí objevují čím dál tím víc. Neplodnost, adopce, nevěra. Možná by mě to mělo vyděsit, možná bych se nad tím měla víc zastavit a možná to taky není moje věc, tudíž bych to měla nechat plavat.
Kristýna Bednářová
Lupa – pomocník, který může zachránit střechu nad hlavou
Světlana Glaserová – Kdopak by se šmejdů bál? (Universum, 2015)
Kristýna Bednářová
Recenze: Život Ruth - Donald McCaig
Kniha bude jistojistě lahodit těm, kteří četli od Donalda McCaiga Rhetta Butlera a kteří milují Jih proti severu od Margaret Mitchellové. Věřím, že doplní spoustu zajímavostí, které byly doteď skryty a obohatí čtenáře o několik dalších informací. Musím přiznat, že jsem ani jednu zmíněnou knihu nečetla, přesto si myslím, že to ničemu nevadilo a já si v tomto díle našla svoje.
Kristýna Bednářová
Zábava zvaná jaro
„Jako každý rok se letos na jaře asi určitě zamiluju. Ať je do léta nějaká zábava. V nejhorším případě až do podzimu...života“ Karel Plíhal/Plíharmonyje/Jaro
Kristýna Bednářová
Dvě strany života
Tabula rasa. Nepopsaná tabule, která má před sebou spoustu možností. Každý člověk se narodí a má šanci na krásný nový život. I když už těch životů za sebou může mít víc, tak od teď začíná nanovo. Nastupuje do nového koloběhu, který mu dává spoustu zkušeností a posouvá ho zase o kus dál.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 406x