Máte pocit, že se znáte? Víte, co chcete, co děláte, na co nejčastěji myslíte? Koho či co milujete a jak žijete? Mělo by to tak být, ale dost často o sobě moc nevíme a spíše radši řešíme někoho jiného.
A co pak naše děti? Máte pocit, že víte všechno o svých dětech? Přeci jen jste je přivedli na svět, dali jim veškerou svou lásku, péči a co nejvíce pozornosti. Hýčkáte si je jako v bavlnce a očekáváte od nich, že vám možná někdy budou vděčni a nebo se budou potom oni starat o vás.
Ještě do nedávna jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Teď jsem ale dočetla knihu Smrt má oči mojí dcery a najednou se ve mě tato myšlenka zrodila a já jsem se mírně vyděsila.
Zjistila jsem, že jediné, co mi zbývá, je milovat a věřit.
Hanna si vytvořila rodinu, kterou miluje nadevše. Má dvě dcery Iris a Dawn a úžasného manžela Josepha, se kterým se skvěle doplňuje. U své nejmladší dcery lékaři zjistí tupozrakost. Už tak není ve společností oblíbená, natož když jí vybočuje oko do strany. Rodina se jí snaží vyjít ve všem vstříc a vše možně ji podporovat, aby byla šťastná. Dawn si ale neustále vymýšlí. Touží po něčem, co není. Fantazíruje si vše, co se dá.
Jednoho dne si přivede domů přítele, staršího podivína, který je všem trnem v oku. Jeho chování je záhadné a nepříjemné.
Stane se to o Díkůvzdání. Někdo zabije Josepha a těžce poraní Hannu. V jejich vlastním domě. Díky možné krádeži a následné hádce je usvědčen Rudy, podivný přítel. Vše by mohlo být vyřešeno, ale není. Hanna přežila a není v bezpečí. Její dcera je jedno velké tajemství.
Tak jako každému člověku v této situaci i Hanně trvá, než si zvykne a sžije se se svým znetvořeným obličejem. I přes své neblahé pocity doufá, že je Dawn nevinná a přede všemi ji brání. Jiskření mezi ženami není nic příjemného. Spíše naopak, slibuje něco zlověstného.
Mohla by zabít dcera svého otce a ublížit matce? Té, která ji porodila a nadevše milovala? Jak moc zná rodič své dítě, aby byl schopen odhadnout jeho chování? Jak blízko má láska k nenávisti?
„Chyba je, když sčítáš dvě a dvě a myslíš si, že správná odpověď je pět. To, cos udělala, bylo špatné morální rozhodnutí.“
Nějak se pořád nemohu z této knihy vzpamatovat. Měla bych znát své děti dokonale, ale jejich myšlenky a úmysly neovlivním.
Mohu opravdu jen doufat, že pomáhám vytvářet bytosti, pro které budu oporou a jednou jim umožním vyjít svou vlastní cestou svobody.
Smrt má oči mojí dcery - Jessica Treadwayová
Ikar, 2015
