Blondýna na hřebenovce
„JSI“
„ZTRA“
„CE“
„NÁ?“
Chvíli jsem o tom přemýšlela. Kdybych přitakala, zachránili by mě a já bych s touhle Bohem zapomenutou stezkou skoncovala.
„NE!“ Zaječela jsem. Nebyla jsem ztracená.
Byla jsem v prdeli.
Osud nás posouvá přesně tam, kam se mu zlíbí a kde si myslí, že máme být. Je to jako na houpačce, jednou jsme dole, jednou nahoře. Nikdy nemůžeme s jistotou říct, kde přesně budeme a jestli se nám to bude líbit.
Každá životní zkouška je pro něco dobrá. Ne vždy nás musí dostat až na dno, ale může se to stát. Pro každého je to dno různě hluboké a každý se s tím umí poprat jinak.
Cheryl je dívkou, která se potýká s krutým osudem. V celkem mladém věku jí zemře maminka. Osoba, která se snažila žít co nejzdravěji, bez chemie, v krásné přírodě s minimem věcí. Jak někdo takový může zemřít? Proč?
Každý ztrátu milovaného člověka zvládá jinak. Cheryl to vezme téměř přes sebezničení. I když je vdaná za skvělého muže, tak ho začne podvádět. Její život nechce nic jiného než vymytí mozku pomocí sexu a drog. Naštěstí ji v tom přátelé nenechají moc dlouho.
Dochází k zlomu a posunu.
Cheryl se rozhodne uzdravit na americké pacifické hřebenovce s názvem Pacific Crest Trail: od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Chce tuto trasu oficiálně dlouhou 4286km přejít sama. S batohem a knihami.
Jako snad každého ji najednou nové plány pohltí a nabijí energií. Začne si postupně shánět veškeré potřebné outdoorové vybavení, končí s prací a pouští se do neznáma. Zcela náhle, nečekaně, nijak moc připraveně.
Přestože by se mohlo zdát, že její vyprávění bude nudné a stereotypní, tak opak je pravdou. Ač si sama prochází ozdravnou cestou, kdy si totálně zhuntuje nohy, sedře kůži, téměř umře na dehydrataci a několikrát zabloudí, tak dokáže do vyprávění vnést spoustu zajímavých postřehů. Její pohled na život se mění každou vteřinou. Začíná být vděčná za to co je a co má k dispozici.
Nebylo mi smutno ani veselo. Necítila jsem hrdost ani hanbu. Cítila jsem jen, že navzdory všemu, co jsem udělala špatně, jsem udělala dobře jedno – že jsem se vydala sem.
Cheryl šlape odhodlaně a nepřipouští si vůbec, že by mohla mít strach. Nic jiného jí nezbývá, neboť jinak by se jistojistě zbláznila.
Potkává spoustu dalších treků, hlavně mužů, kteří jsou k ní velice vřelí a všemožně jí podporují. Ač se mezi sebou vůbec neznají, tak jsou velkými přáteli a snaží se pro sebe udělat co nejvíc. Sdílejí svoje prožitky a zkušenosti.
Téměř každého určitě napadne, jak by žena samotná mohla takovýto náročný terén zvládnout. Jak sama říká, tak když to zvládne ona, zvládne už to úplně každý. Je potřeba chtít. Královna PCT, jak jí začínají říkat, nabírá na síle. Její cesta ji uzdravuje. Je najednou schopna odpustit a dostává se v životě zase o krok dál.
Kniha je psaná velice čtivě, záživně a určitě dokope několik dalších lidí k posunu. Ať už se bude jednat o nějakou dobrodružnou cestu a nebo uvědomění.
Cestopis a kus života Cheryl Strayedové určitě stojí za přečtení.
Kristýna Bednářová
Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy
Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.
Kristýna Bednářová
Já nepronásleduji, já pletu
Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.
Kristýna Bednářová
Na chvíli v jiném těle
Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.
Kristýna Bednářová
Když má kniha vlastní život
Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.
Kristýna Bednářová
S noži do Džibuti
Byla dívka s noži spjatá, trénovala v rukou kata, její duše zaprodaná, dožila se vždycky rána. Neměla to nikdy lehké, musela se hodně prát, život visel na provázku, nestihla to nikdy vzdát.
Kristýna Bednářová
Sobectví tak trochu na škodu
Zjistila jsem, že jsem sobec a prahnu po moci. Jsem introvert. Člověk s téměř nulovým sebevědomím a někdo, kdo by chtěl neustále druhým snášet modré z nebe.
Kristýna Bednářová
Neuklízený pokoj = Neuspořádaná mysl
Jak mě ovlivnila metoda KonMari aneb uklízení účinně a trvale. Nikdy jsem moc před svátky uklízení neřešila. Když jsem ještě bydlela u rodičů, tak jsem měla za úkol uklidit si v pokojíčku a občas něco vypomoci po baráku.
Kristýna Bednářová
Poslouchejte svoje děti
Snaží se nám sdělit spoustu věcí, ale my je neposloucháme. Vidíme jen to svoje. Neustále jim něco vštěpujeme, ale zároveň žasneme, co dokáží samy, bez naší pomoci udělat, říct či si pomyslet.
Kristýna Bednářová
Když je problém u tebe, bude chyba u mě
Každý to zná, každý to umí, ale jen málokdo o tom přemýšlí tak, že by to dělat neměl. Pomluvy, drby, řeči.
Kristýna Bednářová
Jako blesk z čistého nebe
Když s někým pečetíte vztah, máte pocit, že to musí být navždy. Svoji budoucnost vidíte jasně. Život bok po boku s radostmi i strastmi. Nemůžete ale vidět vše.
Kristýna Bednářová
Jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí?
Máte pocit, že se znáte? Víte, co chcete, co děláte, na co nejčastěji myslíte? Koho či co milujete a jak žijete? Mělo by to tak být, ale dost často o sobě moc nevíme a spíše radši řešíme někoho jiného.
Kristýna Bednářová
Každý má své špatné dny....i sloni
Každý dokáže klamat tělem. Stejně tak sloni, kteří patří mezi divoká zvířata. Takový kus těla a taková úžasná mysl.
Kristýna Bednářová
Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo
Kdo je v tomto světě blázen a kdo ne? Můžeme se pokládat za blázny sami a nebo nám to musí předurčit druzí? Kde jsou hranice bláznovství? Neměli by být hranice našeho světa považovány za začátek bláznovství?
Kristýna Bednářová
Jen tak trochu bláznivá
Lena Dunham – proslavila se seriálem Girls (2012), kterému napsala scénář i ho režírovala. Tentokrát chce světu ukázat, jak ten její život stál za starou belu a co v něm stihla všechno prožít.
Kristýna Bednářová
Život jako umění aneb všichni toužíme a žízníme po lásce
Živoucí a mrtví, probuzení a spící, vědomí a nevědomí. Pro ty byla tato kniha napsána. Pro ty, kteří již rozumějí nebo chtějí porozumět, proč nám Pavel pravil: „Co se bojíš smrti, blázne: všichni se měníme, ale ne všichni usneme!“
Kristýna Bednářová
Neplodnost. Adopce. Nevěra.
Témata, která se v mém okolí objevují čím dál tím víc. Neplodnost, adopce, nevěra. Možná by mě to mělo vyděsit, možná bych se nad tím měla víc zastavit a možná to taky není moje věc, tudíž bych to měla nechat plavat.
Kristýna Bednářová
Lupa – pomocník, který může zachránit střechu nad hlavou
Světlana Glaserová – Kdopak by se šmejdů bál? (Universum, 2015)
Kristýna Bednářová
Recenze: Život Ruth - Donald McCaig
Kniha bude jistojistě lahodit těm, kteří četli od Donalda McCaiga Rhetta Butlera a kteří milují Jih proti severu od Margaret Mitchellové. Věřím, že doplní spoustu zajímavostí, které byly doteď skryty a obohatí čtenáře o několik dalších informací. Musím přiznat, že jsem ani jednu zmíněnou knihu nečetla, přesto si myslím, že to ničemu nevadilo a já si v tomto díle našla svoje.
Kristýna Bednářová
Zábava zvaná jaro
„Jako každý rok se letos na jaře asi určitě zamiluju. Ať je do léta nějaká zábava. V nejhorším případě až do podzimu...života“ Karel Plíhal/Plíharmonyje/Jaro
Kristýna Bednářová
Dvě strany života
Tabula rasa. Nepopsaná tabule, která má před sebou spoustu možností. Každý člověk se narodí a má šanci na krásný nový život. I když už těch životů za sebou může mít víc, tak od teď začíná nanovo. Nastupuje do nového koloběhu, který mu dává spoustu zkušeností a posouvá ho zase o kus dál.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 406x