Dvě strany života
Přestože se nacházíme na startu, tak vybíháme různými směry. Cestou nás provází lidé, kteří si říkají rodiče, prarodiče, sourozenci, kamarádi. Všichni na nás koukají jako na svaté obrázky a očekávají, co z nás vypadne. Ze začátku to nebývá nic moc voňavého, ale co taky chtít, když jsme se nedávno narodili. Nezbývá nic jiného, než pozorovat a učit se. Děláme vše, co nám přijde smysluplné a baví nás. Naše osobnost se vytváří. Bohužel u tohoto modelování narážíme na překážky, které se nám někdy líbí a někdy naopak vůbec ne. Zjišťujeme, že v sobě ukrýváme spoustu nepoznaného, což nás mnohdy překvapuje. Děláme vše, dokud nám někdo neřekne, že to nejde.
Hodně se toho učíme od ostatních. Přestože jsme do tohoto světa vstoupili bez poskvrny, tak už jisté vědomosti máme. Momentálně jsou skryté, ale postupně se ukazují. Jako bychom se probouzeli ze zimního spánku. Je nám čím dál víc jasné, co chceme a proč tu jsme.
Zjišťujeme, že v sobě dokážeme vydolovat neuvěřitelnou zuřivost a nebo naopak spoustu klidu a nadšení. Dokážeme v jedné vteřině brečet, vztekat se a dupat a hned na to se usmívat jako sluníčko. Jsme tzv. splachovací. Naše okolí to překvapuje. Oni to neznají. To nás baví ještě víc. Jejich úžas. Jsou zvyklí na něco jiného. Drží se všeho jako klíště. A my se to od nich lehce učíme. Přestože by to bylo mnohem lepší naopak. Oni by se měli učit od nás. Protože, co si budeme povídat, dost často jsou hodně dlouho zamračení, neustále říkají, že nemají čas a pořád něco nestíhají. Člověk si až říká, co je to vlastně žene? Nebo kdo? Je to jen jejich život a představa o něm? Co to sakra je?
Čím jsme starší, tím oplýváme větší zkušeností a tím se víc přibližujeme k tomu „správnému“ životu na tomto světě. Naše osobnost se vytváří. Zjišťujeme, že být tou hodnou osobou se mnohdy nevyplácí. A na tu zlou se špatně vzpomíná. Kdo nám řekne, jaká verze je ta nejlepší? Víme, že být těmi dobrými působí líp než být těmi zlými. Tak to aspoň chodí v pohádkách, které nám rodiče kdysi četli. V dnešní době to ale není jen o pohádkách. Spíš vůbec. Sledujeme svět, který je postaven na zlu a vytváření falešných hodnot, než na dobru a pokoře. Máme více na výběr a chceme všechno hned, i když na to mnohdy nemáme. To nás vůbec netrápí. Protože to jde a my toho lačně využíváme. Ani si neuvědomujeme, že máme všeho nadbytek. Obklopujeme se spíše věcmi než lidmi. Zjišťujeme, že to, co svět žene dopředu, jsou hlavně peníze a jakési papíry, které dostáváme za něco fiktivního. Kdo nemá papír, je břídil. Papír! Chápete to? Je to stále o nás nebo je to o něčem úplně jiném?
Kdo má v sobě najít kus toho dobra, když nám neustále někdo háže klacky pod nohy. Opravdu se vyplatí být ten dobrý a být na všechny hodný? Bude fungovat karma a vrátí se nám to někdy? Nevěříme!
Dle mého názoru bychom občas měli trošku zabřednout do druhé strany, která v nás odkrývá to horší. Občas si prostě dupnout, vzteknout se. Ukázat, že to co chceme, opravdu chceme a stojíme si za tím. Protože kdybychom se občas „nepoprali“, tak bychom mohli lehce zakrnět. Možná bychom v sobě potlačili to něco, co nás má někam popostrčit. Něco, co v nás vytváří osobu, která si dokáže stát za svým a není jen na někom či něčem závislá. Stále mluvím o tom, co je jen jakýmsi vyrovnáním našeho života. Jakási nirvána. Rovnováha.
Měli bychom být jako ty děti. Být trošku splachovací a žít tady a teď. Užívat si života, i když se jednou budeme vztekat a jednou usmívat.
Málokdo umí být vyrovnaný. Setkáváme se s tolika prvky, které nás dokážou lehce rozhodit. Hledáme tu správnou míru vah, které nás udělá šťastnějšími a která nám naloží to správné množství životní moudrosti.
I když jsme jednou dole a jednou nahoře, tak jsme to stále my a náš život. Jednou jsme se narodili a jednou taky zemřeme. Pojďme si to užít trochu víc.
Nepodávejte ruku zlu, ani nebuďte příliš hodní. Zkuste si ale občas dupnout a usmát se. Zkuste nalézt to, co Vás dělá šťastnými.
Kristýna Bednářová
Příběh jednoho čtenáře a vtipné hajzldámy
Kousek příběhu, který vám jistojistě vykouzlí úsměv na tváři. Knížka Čtenář z vlaku v 6.27 mi doma ležela už celkem dlouho. Krom toho byla na můj vkus dosti útlá, měla celkem nezáživný obal a vždy jsem ji odsunula na příště.
Kristýna Bednářová
Já nepronásleduji, já pletu
Žijte přítomností. Hlavně teď a tady. Minulost nechte za sebou a o budoucnosti myslete jen pozitivně. Věty, které slyším denně a sama si jimi snažím řídit. Bohužel to ale ne vždycky jde.
Kristýna Bednářová
Na chvíli v jiném těle
Téměř každý má v dnešní době účet na nějaké sociální síti, která ho nenápadně nutí sdílet svůj život s ostatními. Nahráváme fotky, píšeme statusy, lajkujeme, komentujeme a prostě se snažíme zapadnout a žít.
Kristýna Bednářová
Když má kniha vlastní život
Tak jsme se konečně dočkali! Po dvou letech je tu závěrečný díl s prapodivným vztahem mezi čarodějnicí a upírem. A musím říct, že se povedl. Jsem spokojená. Kniha života je otázkou pro všechny nadpřirozené bytosti.
Kristýna Bednářová
S noži do Džibuti
Byla dívka s noži spjatá, trénovala v rukou kata, její duše zaprodaná, dožila se vždycky rána. Neměla to nikdy lehké, musela se hodně prát, život visel na provázku, nestihla to nikdy vzdát.
Kristýna Bednářová
Sobectví tak trochu na škodu
Zjistila jsem, že jsem sobec a prahnu po moci. Jsem introvert. Člověk s téměř nulovým sebevědomím a někdo, kdo by chtěl neustále druhým snášet modré z nebe.
Kristýna Bednářová
Neuklízený pokoj = Neuspořádaná mysl
Jak mě ovlivnila metoda KonMari aneb uklízení účinně a trvale. Nikdy jsem moc před svátky uklízení neřešila. Když jsem ještě bydlela u rodičů, tak jsem měla za úkol uklidit si v pokojíčku a občas něco vypomoci po baráku.
Kristýna Bednářová
Poslouchejte svoje děti
Snaží se nám sdělit spoustu věcí, ale my je neposloucháme. Vidíme jen to svoje. Neustále jim něco vštěpujeme, ale zároveň žasneme, co dokáží samy, bez naší pomoci udělat, říct či si pomyslet.
Kristýna Bednářová
Když je problém u tebe, bude chyba u mě
Každý to zná, každý to umí, ale jen málokdo o tom přemýšlí tak, že by to dělat neměl. Pomluvy, drby, řeči.
Kristýna Bednářová
Jako blesk z čistého nebe
Když s někým pečetíte vztah, máte pocit, že to musí být navždy. Svoji budoucnost vidíte jasně. Život bok po boku s radostmi i strastmi. Nemůžete ale vidět vše.
Kristýna Bednářová
Jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí?
Máte pocit, že se znáte? Víte, co chcete, co děláte, na co nejčastěji myslíte? Koho či co milujete a jak žijete? Mělo by to tak být, ale dost často o sobě moc nevíme a spíše radši řešíme někoho jiného.
Kristýna Bednářová
Každý má své špatné dny....i sloni
Každý dokáže klamat tělem. Stejně tak sloni, kteří patří mezi divoká zvířata. Takový kus těla a taková úžasná mysl.
Kristýna Bednářová
Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo
Kdo je v tomto světě blázen a kdo ne? Můžeme se pokládat za blázny sami a nebo nám to musí předurčit druzí? Kde jsou hranice bláznovství? Neměli by být hranice našeho světa považovány za začátek bláznovství?
Kristýna Bednářová
Jen tak trochu bláznivá
Lena Dunham – proslavila se seriálem Girls (2012), kterému napsala scénář i ho režírovala. Tentokrát chce světu ukázat, jak ten její život stál za starou belu a co v něm stihla všechno prožít.
Kristýna Bednářová
Život jako umění aneb všichni toužíme a žízníme po lásce
Živoucí a mrtví, probuzení a spící, vědomí a nevědomí. Pro ty byla tato kniha napsána. Pro ty, kteří již rozumějí nebo chtějí porozumět, proč nám Pavel pravil: „Co se bojíš smrti, blázne: všichni se měníme, ale ne všichni usneme!“
Kristýna Bednářová
Neplodnost. Adopce. Nevěra.
Témata, která se v mém okolí objevují čím dál tím víc. Neplodnost, adopce, nevěra. Možná by mě to mělo vyděsit, možná bych se nad tím měla víc zastavit a možná to taky není moje věc, tudíž bych to měla nechat plavat.
Kristýna Bednářová
Lupa – pomocník, který může zachránit střechu nad hlavou
Světlana Glaserová – Kdopak by se šmejdů bál? (Universum, 2015)
Kristýna Bednářová
Recenze: Život Ruth - Donald McCaig
Kniha bude jistojistě lahodit těm, kteří četli od Donalda McCaiga Rhetta Butlera a kteří milují Jih proti severu od Margaret Mitchellové. Věřím, že doplní spoustu zajímavostí, které byly doteď skryty a obohatí čtenáře o několik dalších informací. Musím přiznat, že jsem ani jednu zmíněnou knihu nečetla, přesto si myslím, že to ničemu nevadilo a já si v tomto díle našla svoje.
Kristýna Bednářová
Zábava zvaná jaro
„Jako každý rok se letos na jaře asi určitě zamiluju. Ať je do léta nějaká zábava. V nejhorším případě až do podzimu...života“ Karel Plíhal/Plíharmonyje/Jaro
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 406x